Soňa Dorňáková: Dobrý čaj musí člověk vnímat všemi smysly

 

Když na Mendlově náměstí projdete průjezdem starého domu a vystoupíte do prvního patra, ocitnete se v čajovně Starý dvůr. Pokud budete mít štěstí, přivítá vás tam sama majitelka. U čaje jsem si s ní popovídala nejen o tom, jaké to je, provozovat čajovnu.  

Kdy tě poprvé napadlo pracovat v čajovně?

Když mi bylo asi šestnáct, vznikla u nás v Šumperku první malá čajovna. Do kavárny nebo hospody jsme s kamarády zašli, ale tohle bylo něco úplně jiného, jiný svět. Tehdy jsem z toho byla tak nadšená, že jsem si řekla, že něco podobného chci jednou dělat. Učarovalo mi to prostředí, fajn muzika, dobroty, korálky, polštářky… prostě ráj!

Jak dlouho se zajímáš o čaje?

Začala jsem kdysi čajem Babiččina zahrádka. Který milovník čajů říká, že ji nepil, ten lže (smích). Postupně jsem se propracovávala tou naší slabou nabídkou; popravdě mi čaje několik let nic neříkaly. Na tom má svůj podíl i fakt, že lidé tehdy dobrý čaj moc neuměli udělat (úsměv). Vážněji jsem se o čaje začala zajímat až kolem roku 2001, kdy jsem odešla do Brna a začala obrážet místní čajové podniky. Po pár letech jsem se vážně zajímala o práci v nich a pak jsem v několika čajovnách pracovala.

Jak podle tebe vypadá ideální čajovna?

Ideální čajovna je ta, kde jsou lidé spokojeni, kde se cítí jako doma, kde je pohoda. Bylo by úžasné mít čajovnu spojenou se zenovou zahradou, jako mají třeba v Českém Těšíně. Nebo mít krásné stylizované prostory jako má tatami, tedy japonská místnost v Chajovně. Nemám konkrétní představu. Kdybych ji měla, tak by se asi velice blížila Starému dvoru, protože tohle místo mě moc baví a často mě mrzí, že jí nemůžu dát víc svého času. Máme totiž padesát kilometrů od Brna statek a zvířata, k tomu se musím se starat i o dům a zahradu. Což je taky můj splněný sen, takže čas musím nějak spravedlivě dělit mezi tyto aktivity. V ideálním světě bych měla čajovnu doma. Teče tu potůček, takže by tu byla i zenová zahrada a to by mi úplně vyhovovalo!

Jaké výzvy nebo problémy přináší vedení takového podniku?

Hlavně ty organizační a papírové. Věčný boj s větrnými mlýny člověčí vynalézavosti, jak něco zkomplikovat. Z toho vyplývají všechny problémy (smích). Často jsem slyšela, že dobrý čajovník málokdy bude i dobrý manažer a naopak. Já jsem spíš lepší čajovník, manažer jsem velice průměrný. Jak jsem se ale už mnohokrát přesvědčila, právě ta podnikatelsko-manažerská část lidi, kteří chtějí dělat čaj, velice vyčerpává. Odvádí je od toho, aby tvořili hezké prostředí. Když jsou jiní lidi v kanceláři zavaleni papíry a povinnostmi, třeba si zavrčí a strčí nos do papírů. Já do toho ale obsluhuju hosty a snažím se být milá a čajová; občas se mi to moc nedaří a problémy mě válcují. Naštěstí to vyvažují zákazníci. Často slýchám, že se jim líbí, co děláme, a čajovně fandí.

Čím si myslíš, že jsou čajovny pro zákazníky zajímavé, co je odlišuje od jiných podniků kromě nabídky čaje?

Čajovna je úplně něco jiného než kavárna nebo restaurace, s jiným lidským přístupem a jinými očekáváními zákazníků. Přijdete do restaurace, zkonzumujete řízek a odejdete, většinou to moc dlouho netrvá, jdete se jen najíst. Případně když jste na pivu, tak při každé prázdné sklenici se číšník ptá „další?“ Člověk tam za večer nechá klidně dvě stě korun. Ale přijdete do čajovny a dáte si jeden čaj a jste tam několik hodin. Lehnete si na podium, kecáte s kamarády, pohodička, lidi se usmívají, žádný spěch – nebo tak to alespoň většinou bývá. Najdete i čajovny hospodského typu, kdy čajovník krouží kolem a nutí vám další konvičku. Často se stává, že si jeden čaj dá více lidí dohromady, což z hlediska provozovatele podniku není úplně terno (smích). Ale přijít ve čtyřech do hospody, dát si jedno pivo a několik hodin tam sedět, tak vás číšník vynese v zubech. Jinak k té nabídce: už se to trochu propojuje, v restauracích i kavárnách často nabízí sypané čaje. Nemají sice stejnou kvalitu jako v čajovnách, ale potěší. Čajovna je hlavně jiný svět. Pokud jsou lidé těmto vjemům nakloněni, tak je nepřestane fascinovat svou rozmanitostí, vlídností a exotikou.

Jaký má pro tebe osobně čaj nebo čajovna duchovní přesah?

Čajovna je pro mnoho lidí takový uprgrade domova. Mohou se tam uvelebit, pracovat nebo si povídat, neruší je pračka či neumyté nádobí. Dá se tu i meditovat. Vzhledem k většímu množství východních vlivů tu často najdeme buddhu nebo nějakého indického mistra a lidi to táhne k duchovnu. Dříve jsem měla čajovnictví hodně spojené s duchovní tématikou, ale jak lidé začali mizet za svým životem, rodily se děti a stavěly se domy, přišli jiní lidé a ten duchovní rozměr se začal vytrácet. Víc než bych si přála… Ale to nevadí! Pro mě je hlavním pojítkem chvilka s čajem. Čaj je médium; aby si ho člověk udělal dobrý, tak se musí alespoň chvilku soustředit, ztišit se a vychutnat ho všemi smysly. Bývá to často nesmírná krása pozorovat tančící lístky a vnímat vůni. Můj dědeček, který mě vždy hodně podporoval, chodíval na pivo a seděl tam v hospodě u okna, koukal na stromy a oblohu a říkal, že je mu fajn. Já vlastně dělám to samé s čajem, sednu si pod stromy, udělám si čaj a pak koukám kolem sebe. To je hezké duchovní učení a to můj dědeček nebyl žádný duchovní mistr. Ale co já mohu vědět, třeba byl (smích)!

 

Reklamy

One thought on “Soňa Dorňáková: Dobrý čaj musí člověk vnímat všemi smysly

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s