Britka Cecilia: Na Česku mám nejradši pivo

Neohrožená Britka Cecilia se rozhodla jít za svým snem a nezalekla se ani dobrodružné cesty na východ od civilizace. Daleko za sebou nechala rodinu a kamarády, pohodlné studentské bydlení i křupavé sendviče. O tom, jak překonala prvotní šok a jak se jí v České republice žije a studuje, jsme si povídaly v jedné brněnské kavárně. Rozhovor byl původně publikován v magazínu lajk.   

Tak pro začátek mi pověz, odkud jsi a jak dlouho už žiješ tady u nás?

Jsem z Anglie, z Liverpoolu. Tady už žiju tak čtyři nebo pět let.

Vím, že studuješ medicínu. Proč ses rozhodla studovat zrovna tady?

Nerozhodla, byla to náhoda. Dostat se na medicínu v Británii je hrozně těžké, musíš dělat složité pohovory a mít zkušenosti s prací v oboru v podstatě od narození. (smích) Dozvěděla jsem se o možnosti studovat v zahraničí a někdo zmínil Českou republiku. Jde to ještě v Polsku a asi pěti dalších zemích, ale to jsem tenkrát nevěděla. Takže jsem udělala testy a dostala jsem se. Řekla jsem si: Tomuhle se chci v životě věnovat a je mi jedno, kde těch šest let strávím. To je celé.

Byla to pro tebe ze začátku velká změna, když jsi sem přišla?

Viděla jsi koleje na Vinařské?

Viděla…

Byl to pro mě kulturní šok. Ve studentských bytech jsem žila i před tím, ale tohle bylo něco úplně jiného. Přitom Vinařky pokládají za jedny z těch lepších kolejí! Další problém pro mě představoval jazyk. Mluvím plynně třemi jazyky, ale čeština se žádnému z nich vůbec nepodobá. A nikdo tu nemluví anglicky.

Zlepšila se situace nějak od doby, co jsi přišla?

Docela jo, ale většinou si lidi moc nevěří, když mluví anglicky. Češi jsou taky docela uzavření, neradi se dávají do řeči s cizími lidmi. Ale Britové jsou stejní, takže to mi nevadí. Ti, co se odhodlají mluvit, bývají fajn. Třeba v obchodech to ale není pravidlem. Zrovna nedávno jsem se snažila špatnou češtinou říct, co chci, a prodavačka si jenom povzdechla a šla najít někoho jiného, aby mě obsloužil. Co to má znamenat? Já ti chtěla dát peníze, je to tvoje práce! Každý tu říká “jsi v Česku, tak mluv česky”. S tím v zásadě souhlasím, ale když tu bydlíte teprve dva měsíce, nemáte šanci se jazyk tak rychle naučit.

Ty už ses ale alespoň něco naučit zvládla, ne?

Informační systém říká, že ano. (smích) Nějaké základy mám. Když na mě mluvíš pomalu, tak rozumím, ale jakmile se začnou mezi sebou bavit rodilí Češi, nemám šanci. Dokážu si třeba nakoupit jídlo, ale stěží umím říct, že svítí sluníčko nebo prší. Neznám spoustu základních slovíček.

Myslíš si, že tu lidi mají vůči cizincům předsudky?

Někteří učitelé neradi učí cizí studenty, ne proto, že by nechtěli učit v angličtině, ale prostě nás tady nechtějí. Tohle se v Británii neděje. Být cizincem je v Česku těžší.

Jsou u vás lidi na cizince víc zvyklí?

Ano. Ale za tu dobu, co tu jsem, se situace zlepšila. Lidi jsou přátelštější. Nebo prostě jen chodím na jiná místa a víc zkouším nové věci. Líbí se mi třeba polední menu v restauracích…

To u vás nemáte?

Ne. Ale měli bychom se inspirovat. Prostě tam přijdeš, máš jen pár možností na výběr a dostaneš i polévku. Zbožňuju polévky! Takže je to docela užitečná věc. U nás obědy nevaříme a nikdo většinou ani nechodí na oběd do restaurace. Je to opravdu drahé a mám taky dojem, že restaurací je u vás víc. Líbí se mi taky české tradice, třeba trhy s ručními výrobky. Ty se u nás nepořádají. Ruční práce jako je pletení a háčkování mám ráda a tady jsou stále oblíbené. Taky tu nemáte tolik obchodních řetězců. Chci říct, že většina čajoven nebo kaváren k žádnému řetězci nepatří a to se mi líbí.

A co dalšího se ti v Česku líbí?

Pivo! Nikdy jsem se pořádně neopila, dokud jsem nepřišla sem, takže jako bych si předtím vůbec neužila studentský život. Možná je to tím, že je tu pivo opravdu levné. Předtím mi pivo vůbec nechutnalo, tady jsem si na něj ale zvykla. Když jsem pak přijela domů, říkala jsem si, že teď už jsem pivař. Tak jsem si v hospodě jedno dala. Bylo odporné! Vyzkoušela jsem u nás i české pivo a fakt to není ono. Možná to je tím, jak ho vaří, ale něco tomu prostě chybí.

Tady chodíš na pivo často?

Jak kdy. V prváku na to bylo mnohem víc času než teď. Chodíme jenom na pár míst, tak tři až čtyři. Většinou mě tam ale hrozně štve hudba.

Jak to?

Hraje se tu příliš taneční hudby. Mnohem víc, než v životě potřebuju. A fakt všude.

Třeba v hospodách?

Ano, a lidem se to líbí, je to populární. Nejen mezi Čechy, ale i mými kamarády. Připadám si kvůli tomu jako děsný snob. Přece za to nemůžu nikoho odsuzovat, když to poslouchají i moji kamarádi. Jenže si nemůžu pomoct. V Edinburgu, kde jsem studovala dřív, se aspoň pořádaly indie nights.

Je něco, co ti tu opravdu chybí a ráda bys to přenesla z Británie sem?

Čaj s mlékem! A sendviče! Protože tady je opravdu nesnáším. Když chce člověk jídlo do ruky, výběr je tu dost špatný. Staré pečivo, spousta majonézy a zbytek tvoří jen to pečivo. Chtělo by to něco pořádného a čerstvého. A zlepšit zákaznický servis. Neříkám, že se máte vzdát své národní povahy, ale obsluhujte s úsměvem! Ale situace mi připadá lepší, než když jsem sem přišla, otevírají se nové podniky… Nevím, jestli znáš Fratelli, tam je to skvělé.

Kamarády si hledáš spíš mezi cizinci nebo i mezi Čechy?

Spíš mezi mezinárodními studenty, držíme při sobě. Pár lidí odsud znám, ale moc často se nevidíme. Třeba jeden kluk, se kterým jsem se potkala v prváku v knihovně. Teď se většinou jen pozdravíme a pokecáme, když na sebe náhodou narazíme. Taky jsem chodila na tzv. pub quizy a tam byl jeden z účastníků Čech. To je asi tak všechno. Je pro mě jednodušší potkávat se s lidmi v hodinách, když máme stejný rozvrh.

To znám, na univerzitě většinou není problém se s někým seznámit na přednáškách.

V ročníku jsme měli hodně lidí, ale teď nás je míň, tak je to horší. Je taky rozdíl, když je člověk v prváku nebo druháku a ve vyšších ročnících. Tenkrát bylo učivo jednodušší a nebyli jsme tak vystresovaní jako teď. Taky se příliš nedostaneme do styku s novými prváky, nemáme se kde potkat.

Máš někdy vůbec čas zajet si na výlet mimo Brno?

Možná bych teoreticky měla, ale ještě jsem nikde pořádně nebyla.

Byla jsi aspoň v Praze?

Jo, když přijel na návštěvu můj bratr. Taky sem za mnou jednou přijela teta a podívaly jsme se do Prahy a do Vídně. Ale jinak jsem moc nikde nebyla, bojím se cestovat sama. Je to divné, protože doma když mám chuť na výlet, tak prostě sednu do auta a jedu. Tady to nejde, ani nevím proč.

Jak dlouho tu chceš zůstat?

Určitě tu nezůstanu. Ale kamarádka si tu našla přítele, takže možná, kdybych i já měla důvod…

Žádný důvod jsi zatím nepotkala? Čeští kluci ti nepřijdou přitažliví?

Ne. Nevím, jak to popsat, ale… u potenciálních parterů posuzuješ všechno, ne jenom obličej. A jsou tu fajn kluci, jenže záleží i na věcech jako oblečení, co nosí. To taky určitým způsobem vyjadřuje jejich osobnost. A vadí mi ještě jiná věc: feminismus tu není zrovna oblíbený.

To máš pravdu.

Zrovna nedávno jsem viděla reklamu, nepamatuju si už, co to bylo za společnost, ale nějaký výrobce počítačů. Nechápu, proč tam musí být polonahá ženská. Prodáváte přece počítač, ne? Obecně se mi nelíbí, jak se tu přistupuje k ženám. Kluci se o holky opravdu zajímají, to jo. Ale nároky kladené na ženy mi připadají zastaralé. Proto si nemyslím, že tu najdu partnera.

Reklamy

One thought on “Britka Cecilia: Na Česku mám nejradši pivo

  1. Pokaždé když čtu rozhovor s Cecilií, mám pocit, jako bych četla rozhovor sama se sebou. Přemýšlím, jestli je zde vůbec něco, v čem bychom měly nějak zásadně odlišný názor. 🙂

    Každopádně mě zaujala i ta zmínka o tom, že jsou Češi uzavření. Zrovna nedávno jsem o tom s někým mluvila v souvislosti s fanklubem. Lidi mě často bombardují otázkama, proč jsou proboha In Extremo tak počtverečkovaní zrovna z Ruska. Můj skromný odhad je ten, že za to dost může tamní mentalita. Sotva tam pánové vystoupí z letadla, zavěsí se jim na krk pištící fanoušci, obsypou je vlastnoručně vyrobenýma dárečkama a cetkama a až do odletu je hostí pirohama a nalívají vodkou. To u nás neexistuje. Opakovaně jsem zažila chvilky, kdy skupina u nás vyšla po vystoupení mezi lidi na bar a vrchol všeho byl, kdy se pár lidí odhodlalo jít si pro autogram a společnou fotku. Tohle je velká škoda a doufám, že se nám podaří to časem nějak prolomit.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s