Diana Gregorová (Nesehnutí): Ženy mají pořád ještě nižší příjmy než muži

Diana pracuje v neziskové organizaci Nesehnutí, v rámci které organizuje Den za rovné příjmy. O co vlastně půjde a proč by nás to mělo zajímat? To jsem se vydala zjistit přímo do kanceláře Nesehnutí, kde jsme si s Dianou příjemně popovídaly. Odpovědi jsem díky svému talentu na cizí jazyky přeložila ze slovenštiny do češtiny a exkluzivně vám je přináším.  

V organizaci Nesehnutí pořádáte už podruhé Den za rovné příjmy. Ten proběhne v pátek 15. dubna a v jeho rámci různé podniky v Brně i mimo něj nabídnou ženám své služby s dvaadvacetiprocentní slevou. Můžeš nám tu akci přiblížit?

Cílem této symbolické akce je upozornit na to, že ženy pořád vydělávají téměř o čtvrtinu méně než muži. Chtěli jsme, aby si aspoň na jeden den mohly vyzkoušet, jaké to je mít stejnou kupní sílu, jakou mají muži po celý rok. Loni se tato akce jmenovala Den platové nerovnosti. Letos jsme to pojali v širším kontextu, chceme upozornit nejen na rozdíly v platech, ale i celkově v příjmech; poukázat na to, jaký má platová nerovnost dopad na důchody. Proto jsme akci přejmenovali na Den za rovné příjmy. Nově budeme mít ve čtvrtek před akcí od 15 do 17 hodin kontaktní místo v kavárně U tří ocásků. Chodí nám spousta dotazů, takže tam lidi můžou přijít a popovídat si o tématu s námi.

Jaké podniky se k akci připojí?

Letos se připojily i neziskovky z Prahy, konkrétně Otevřená společnost a Gender studies, takže se akce rozšíří o podniky v Praze. Dohromady jde asi o padesát podniků, třicet z toho brněnských. Nabídnou buď nějakou část, nebo i všechno ze svého sortimentu ženám s dvaadvacetiprocentní slevou. Snažíme se podniky oslovovat tak, aby šlo o co nejzajímavější a nejširší nabídku pro zákaznice. Zapojily se kavárny, cukrárny, restaurace a vinárny, ale i květinářství a knihkupectví. V Praze se připojil i řetězec kaváren, z čehož máme velkou radost.

Jaký měla akce loni ohlas?

Zaznamenali jsme velmi pozitivní reakce. Lidem se akce líbila, ve zúčastněných podnicích to tímto tématem skutečně žilo, diskutovalo se o něm. Jsme rádi, že se nám tímto způsobem podařilo na téma platové nerovnosti upozornit. O tom, že se akce povedla, svědčí i fakt, že letos se mnoho podniků z loňska opět zapojilo.

Loni jste v rámci akce měli informační stánek na náměstí Svobody, kde se s problematikou mohli seznámit kolemjdoucí. Plánujete to samé i letos?

Ano, i letos budeme lidi přímo oslovovat, dávat jim letáčky se seznamem zapojených podniků a směřovat je tam. Budeme rozdávat i placky a koláče, takže se určitě vyplatí zastavit (smích). Děláme to za prvé proto, abychom mohli s lidmi přímo mluvit, za druhé akci propagujeme nejvíc na sociálních sítích, které jsou zaměřené jen na určitou věkovou a lifestylovou skupinu. V terénu chceme oslovit taky starší ženy, protože se zaměřujeme i na rozdíly v důchodech.

Ani přímo na ulici jste negativní reakce nezaznamenali?

Ne. Jen starší ženy často říkaly: „Ano, to zažívám celý život. Vím, že moji kolegové brali víc, ale tak to prostě je.“ Byly s tím smířené, neměly zájem nic měnit.  U mladších to tak naštěstí není.

Lišily se nějak reakce žen a mužů?

Snažili jsme se zaměřit hlavně na ženy.  Někdy jsme oslovili i muže, aby do některého z podniků vzali kolegyni, přítelkyni nebo manželku.  Nevnímali to negativně a projevovali pochopení. Přesto ale bylo vidět, že s tématem nemají osobní zkušenosti. Častěji byli překvapení a ptali se, o co se jedná.

Myslíš si, že se situace ohledně platové nerovnosti zlepšuje?

Těžko říct. Statistiky říkají, že ne. Povědomí veřejnosti se snad zlepšuje, alespoň se o to snažíme. Nevím ale, jak moc lidí vědí, co s tím, a jsou ochotní o tom přemýšlet. Letos začne podnikat kroky na snížení nerovnosti i Ministerstvo práce a sociálních věcí a na popud obmudsmanky dokonce začnou i kontroly speciálně zaměřené na rovné odměňovaní mužů a žen. Doufám proto, že se situace bude vyvíjet lepším směrem.

Jakým dalším aktivitám se v Nesehnutí věnujete?

Jsme nezávislé sociálně-ekologické hnutí a zabýváme se širokým spektrem témat. Mezi ně patří nejen ženská práva. Kkolegyně akolegové pořádají třeba multikulturní workshopy, prostřednictvím podpory aktívních lidí pomáhají rozvíjet občanskou společnost na Kavkaze a v Ukrajině a podporují  lokální kampaně a účast veřejnosti na rozhodování. Máme i skupinu „Zbraně, nebo lidská práva“, která monitoruje vývoz českých zbraní do zemí, kde porušují lidská práva.

Proč ses ty sama rozhodla vstoupit jako dobrovolnice do Nesehnutí a věnovat se právě rovnoprávnosti žen?

Studovala jsem sociologii a v rámci toho oboru vyznávám angažovaný přístup; mám chuť se podílet na tom, aby se věci zlepšovaly. O téma genderu jsem se začala zajímat už na škole, protože jsem z vlastní zkušenosti viděla, že to mají ženy ve společnosti těžší. V neziskovém sektoru se pohybuji už delší dobu, dobrovolnictví u mě bylo přirozeným vývojem. Na Nesehnutí se mi líbí, že se snaží o reformu zdola, od lidí. I když máme cíle i v systémové změně. Především nám ale jde o oslovení a zapojení veřejnosti a o podporu angažovaných lidí

Setkáváte se často s kritikou nebo přímo nenávistnými reakcemi obecně v rámci aktivit Nesehnutí?

Jednoznačně ano.  Na facebooku máme hodnocení buď pět hvězdiček od lidí, kteří nás podporují, nebo jednu hvězdičku od těchto trollů. Lhala by, kdyby řekla, že se mě to nedotýká, na žensko-právním programu se nenávistných reakcí objevuje ještě o mnoho víc než na ostatních. Aspoň máme ten pocit. Já osobně ale vím, proč to dělám, takže mě takové reakce neodradí. Možná to znamená, že naše snaha se nemíjí účinkem a dotkli jsme se opravdu citlivého tématu.

Dostáváte i konstruktivní kritiku, která vás může v něčem posunout?

Naštěstí ano. Dostáváme i smysluplné otázky, na které se snažíme odpovídat. Naše píáristka na facebooku  řeší všechny dotazy a připomínky, které jsou aspoň trochu k věci. Rozhodně nad nimi přemýšlíme, což asi mohu říct i za kolegy a kolegyně. Máme zájem o zpětnou vazbu od lidí a snažíme se na jejím základě zlepšovat, i když ne všem můžeme vyhovět.

Ty osobně se setkáváš v běžném životě se sexismem?

Sexismus jsem zaznamenala už na základní škole, když mi například učitelka řekla, že na holku píšu škaredě, a dávala mi přepisovat slohy. Tenkrát jsem si toho všimla poprvé, ale s nějakými formami sexismu se setkávám i dnes.

Brno platí za poměrně kosmopolitní město. Připadá ti tady situace lepší než jinde?

Brno mi připadá jako poněkud jiný svět. Považuji ho za skvělou feministickou obec a mám pocit, že lidi tu přemýšlejí moderněji než ve zbytku Čech.

A sleduješ v průběhu let nějaký posun v celé společnosti?

Na základních i středních školách na toto téma děláme workshopy a diskutujeme se žáky.  Když se dostaneme k příkladům sexistického chování, studující říkají, že ho zažívají. Stačí položit otázku, jestli se dospělí chovají nějak jinak k nim než k jejich sourozencům opačného pohlaví. Takže jestli je situace lepší, nevím.  Aktivně se ale snažíme, aby se to změnilo.  Jsem docela optimistická a věřím, že to má smysl. Je třeba oslovit mladou generaci, protože je otevřenější.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s