Tereza Matoušková: Psaním se u nás uživit nedá

Když začínáte psát blog a ozve se vám s žádostí o rozhovor úspěšná spisovatelka, nemůžete si takovou příležitost nechat ujít. Sešly jsme se příznačně v kavárně knihkupectví Academia. Tereza zaujme už na první pohled svým stylem. Působí jako silná a cílevědomá žena, která rozhodně ví, o čem mluví, povídá se s ní přitom moc příjemně. Na setkání přinesla výtisky všech tří svých oficiálně vydaných knih, které jsem si od ní hned koupila. A proto bych vás chtěla varovat: začíst se do nich večer, když druhý den ráno vstáváte před pátou hodinou, není dobrý nápad.       

 K literatuře jsi měla blízko už od dětství a hodně jsi četla. Která kniha z té doby tě nejvíc ovlivnila?

Už jako malé dítě jsem začala číst fantasy a sci-fi, například knihy od Asimova nebo Herbertovu Dunu. Z fantasy mě ovlivnil nejen Pán prstenů a Harry Potter, ale i méně známé knihy jako Čaroděj Zeměmoří od Ursuly K. Guin. Hltala jsem i ranou tvorbu českých a slovenských autorů jako je Juraj Červenák, Petra Neomillnerová nebo Alexandra Pavelková.

Čím tě zaujala právě fantasy a sci-fi?

Umožňují jiný pohled na realitu; člověk se vytrhne z každodenního stereotypu a přenese základní principy fungování společnosti do nečekaných souvislostí. Může se z odlišného úhlu podívat na obecné pravdy, na vztahy v rodině a podobně.

Myslíš, že tedy získá nadhled?

Ano, tak ale podle mě funguje veškerá literatura; nepopisuje realitu a používá fikční svět. Je potom jedno, jestli se jedná o fantasy, sci-fi nebo román z devatenáctého století, vždy je to svým způsobem alternativní realita.

Co bylo pro tebe prvním impulsem, abys začala psát?

V jedenácti až dvanácti letech jsem vymyslela svět Podmoří. Jde o zemi uloženou pod mořem, která funguje samostatně poté, co se na souši stala katastrofa a vše živé bylo zničeno. To jasně vede k žánru fantasy. Asi o rok později jsem si začala příběhy z Podmoří zapisovat.

O Podmoří píšeš dodnes a vydala jsi už několik knih, první dvě vlastním nákladem. Co to obnáší?

Když jsem vydávala knížky samonákladem, byl tento způsob vydávání nový a zažíval boom, začínaly firmy jako Knihovnička nebo Nová forma. Napadlo mě to zkusit. Nejedná se o nic těžkého, problém je v distribuci. Knížka se nedostane normálně do knihkupectví a člověk ji musí prodávat po známých. Mně pomohlo, že jsem začala psát literární blog, články brzo získaly řadu čtenářů a ti si pak kupovali knížky. Díky tomu se mi otevřela cesta k vydání dalších knih v nakladatelství. Rozhodně pomůže, když se člověk věnuje dalším aktivitám spojených s tím, co publikuje, to ale platí i u vydání v nakladatelství.

Tobě se tedy povedlo prorazit.

Měla jsem štěstí, že jsem už měla vydaných několik povídek a úspěšný literární blog, který se dokonce poté, co vyšla druhá knížka, umístil mezi nejlepšími v své kategorii na blog.cz. Díky mým dalším aktivitám a setkání s lidmi se čtenářská základna rozšiřovala, například jsem začala pořádat literární dílny. Nejtěžší je počáteční fáze, kdy člověk tápe a zkouší vše, pak se to například publikováním povídky najednou změní. Ne, že by to potom bylo jednoduché, každá knížka je zásadní risk. Nikdy dopředu nevíte, jaké budou ohlas nebo jestli to nakladatelství vůbec vydá.

Myslíš, že dnes fantastiku vydává více autorů, než když jsi začala psát?

Ano, především za posledních pět let se to hodně zlomilo. Vychází spousty knih mladých českých autorů, třeba Petra Slováková nebo já, ale i další.

Dostává se fantastika do mainstreamu?

Fantastika je široký pojem, třeba paranormální romance nebo young adult fantasy je dnes všude. Klasická fantasy a sci-fi je stále spíš na okraji. Průlom udělal Pán Prstenů a Harry Potter, takže se situace zvolna mění, ale například pro akademickou sféru se jedná o brak. Samozřejmě, že určitá část vydávaných děl brak opravdu je, stejně jako všude jinde. Současná vlna zájmu o fantasy pro mládež tomu paradoxně příliš nepomáhá, protože je tam spousta jednodušších věcí, které formují představu většiny čtenářů o celém žánru.

Dá se psaním uživit?

Těžko. Neříkám, že to nejde, ale většina spisovatelů u nás má normální zaměstnání a k tomu píše.

Zpátky k tvé tvorbě. Nejnovějším přírůstkem do světa Podmoří je kniha Děti vánice, která měla nedávno v Praze křest, a už pracuješ na další. Jak moc se Podmoří v průběhu let proměnilo?

Určitě dost, když člověk něco vymyslí jako dítě nebo puberťák a pak na to nahlíží jako dospělý, liší se to. Dříve šlo o čistší fantasy, teď je ten svět na pomezí tzv. arcane fantasy, která kombinuje vědu a technologii zhruba na úrovni devatenáctého století s magií, a temné fantasy. Vystudovala jsem biologii a teď studuju historii, Podmoří se neustále obohacuje, jak získávám další vědomosti. Studium historie mi pomohlo pochopit, jak společnost funguje a jak se vyvíjí, že není neměnná a podléhá jistým všeobecným principům.

Máš v plánu zůstat do budoucna v Podmoří, nebo se vydáš objevovat další světy?

Momentálně píšu román zcela mimo něj, fantasy v orientálním stylu.  I způsob vyprávění se liší, bude psaný ich formou. Hlavní hrdinka je čarodějka – zrcadlo. Kdo se na ni podívá, vidí v ní člověka, kterého zná, vlastně ho trochu oblouzní.

Kdy se na tuto knihu můžeme těšit?

Pokud všechno dobře půjde, do prázdnin dokončím rukopis, kniha vyjde zhruba za další rok.

V Brně i v Praze vedeš kurzy tvůrčího psaní. Můžeš o nich říct něco bližšího?

Jsou určené hlavně pro středoškoláky a vysokoškoláky, ale chodí tam i dospělí. Účastníci dostávají kreativní úkoly a píší krátké příběhy, součástí je i hodnocení a rozbor povídek. Spousta lidí má talent, ale záleží na tom, jestli ho rozvíjí. K tomu kurzy mohou pomoct, donutí účastníky vyjít ze své komfortní zóny, ale dají jim i možnost setkat se s dalšími lidmi, kteří píší. Na většině z nich vidím pokroky, umisťují se v literárních soutěžích, jedné absolventce dokonce brzo vyjde kniha.

Kde tě budeme moct v nejbližší době v Brně potkat?

Třeba na zmíněných kurzech, které v Brně organizuju většinou třetí týden v měsíci, v Praze pak poslední týden. Nejbližší akcí bude příští sobotu brněnský křest Dětí vánice, pak se objevím na veletrhu Svět knihy 14. – 15. května v Praze.  Příležitostí bude spousta, navíc chystáme nové webové stránky na vlastní doméně, kam budu pravidelně přidávat aktuální informace.

 

Reklamy

One thought on “Tereza Matoušková: Psaním se u nás uživit nedá

  1. Dobrý rozhovor, akorát ten nadpis je hodně (a zbytečně) bulvární. Překrucuje a vytrhává z kontextu. Tereza nic takového neřekla. I když chápu, že název má přilákat čtenáře, myslím, že řekla určitě zajímavější věci, které by šly „upravit“ pro nadpis článku.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s