Dopis Lyrazovi – Recenze audioknihy Erilian: Město čarodějů od Terezy Janišové

Na blogu jsem už tou dobou měla delší pauzu, protože jsem se rozkoukávala v nové práci a nestíhala. Najednou ale přišla nabídka, která se neodmítá: jedna z mých srdcových knih vyšla v audio podobě a já ji měla zrecenzovat. Ačkoliv je autorka z Prahy, byla by škoda nechat si ujít příležitost ji následně vyzpovídat.  Nejdřív se ale můžete zasnít nebo pohrdavě uchechtnout nad dopisem oddané fanynky jejímu oblíbenému literárnímu hrdinovi.

Milý Lyrazi,

jdu lesem, před letním horkem mě chrání stíny stromů a lehký vánek. Poslouchám u toho, jak Kiara, studentka magických věd z města Erilian, vypráví svůj příběh – skoro bych chtěla říct náš příběh. Mluví přitom příjemným hlasem Lucie Šternerové, ze kterého sice nemrazí jako když úvod a názvy kapitol čte Jiří Klem, ale poslouchá se hezky. Proč Ti tohle všechno píšu? Začněme pěkně popořádku.

Nejdřív jsem poznala Tvou stvořitelku, Terezu Janišovou. Protože je moc sympatická, zničila mi veškeré naděje, že bych kdy o jejích dílech mohla psát břitkým a nesmlouvavým perem kritika. Pak jsi přišel Ty a byla jsem ztracená. Do mého nudného dospěláckého světa jsi vnesl závan nevinného nadšení, snění a šimrání v podbřišku, které zažívají puberťačky při svých prvních zakoukáních. Že je tajemný zachránce s podivnou minulostí, který se zjeví zrovna včas, když mladičká hrdinka začne objevovat lásku a rodinná tajemství, klišé? No a co? Svědčí to o tom, že po záhadných hrdinech je stále poptávka.

Nevadí mi ani, že figuruješ v autorčině prvotině, na které je ještě znát nevypsanost. Úvod z Kiařina dětství nechtěně naznačí víc, než by se na pořádně napínavou detektivní zápletku slušelo. Ale komu by to vadilo, když se odehrává v nádherném starobylém městě, v Erilianu. Je čirou radostí objevovat honosné paláce a zahrady, věže, náměstí i starobylou čtvrť s pochybnými podniky a křivolakými uličkami. Nikdo přitom neuhodne, kde sis asi mohl pronajmout místnost v podkroví. Kiara tráví většinu času poklidným procházením se nebo naopak vystrašeným utíkáním všemi těmito místy, ať už při mile autentických rozhovorech se svou nejlepší kamarádkou, nebo sama s hlavou plnou svých starostí se školou a s otázkou, kdo vlastně jsi a proč ji tak fascinuješ.

A mě o tom baví poslouchat. Její každodenní starosti a radosti jsou uvěřitelné, a ačkoliv akce a dramatu zažívá většinou poskrovnu, ani chvíli jsem se s ní nenudila. Její příběh je takovou cudnou, nevinnou, starosvětskou romancí, což mi zcela vyhovuje. Prožívám s ní bušení srdce, když ji zachráníš ze spárů opilých spolužáků, když se spolu náhodně setkáte na plese –  je to vlastně náhoda? V tu chvíli jako bych se do Tvých hlubokých očí dívala já sama.

Chci Ti říct, že Tě miluji a ať se v příštích dílech stane cokoliv, budeš pro mě navždy tím tajemným cizincem v černém létajícím na gryfovi. Vím, že si tohle nepřečteš, protože nás dělí světy, a v tom mém se muži jako Ty nevyskytují… nebo že by přece?

Tvá navždy oddaná fanynka

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s