Marie Ludvíková: Lidi, nevolte nácky!

Rozhovor s herečkou Marií Ludvíkovou jsem plánovala už dlouho, ale měla jsem trému se jí skutečně ozvat. Jednou o víkendu jsem sebrala odvahu a zavolala jí.“Ale jo, klidně přijďte už dneska večer,“ říká, „akorát budu u toho zavařovat okurky“. Navštívila jsem ji v krásném domečku v Bílovicích nad Svitavou a zjistila jsem, že k nervozitě opravdu není důvod. Povídání se neslo v přátelském duchu a paní Ludvíková u toho ještě stihla kontrolovat okurky. Autorem fotografie je Nikolas Tušl. 

Poprvé jsem vás naživo viděla v představení Vyhnání Gerty Schnirch v HaDivadle. Tam ztvárňujete dceru hlavní hrdinky, která se nejdříve objeví jako malé dítě. Jak se vám hraje?

Docela dobře. Nehraju dítě poprvé, jedno jsem ztvárnila už v Lidské tragikomedii Ladislava Klímy v režii A. Goldflama, takže s tím nemám problém.

V HaDivadle působíte už šestadvacet let. Která role vám nejvíc utkvěla v paměti?

Těžko říct, bylo jich hodně. Namátkou Kalamity Jane v představení Dead Wood v režii J. A. Pitínského, ze současných ráda hraju třeba starostku ve hře Zámek F. Kafky, i Gerta je stále na repertoáru.

Vystudovala jste učitelství a krátce učila na ZŠ. Jak na to období vzpomínáte?

Bylo to dávno, ještě za bývalého režimu. Učila jsem jen tři roky, což je příliš krátká doba na to, abych to mohla posoudit. Byla jsem v té době mladá a nezkušená.

Proč jste nakonec vyměnila učitelskou dráhu za herectví?

K herectví jsem se dostala už při škole. Po ukončení studia a třech letech učení jsem odešla na mateřskou, ke školství už jsem se nevrátila a zamířila rovnou k divadlu. Bylo to sice rozhodování, ale ne zas tak dlouhé – k divadlu mě to táhlo.

Jak jste se dostala k filmu?

Souvisí to s divadlem. Jednoduše mě oslovili režiséři a já kývla.

V čem je natáčení filmu jiné než hraní na divadle?

V divadle se zkouší několik měsíců, člověk má roli zažitou a vyzkoušenou. Ve filmu musíte naproti tomu svůj part zahrát hned tak, jak je potřeba. Můžete se sice připravovat, ale nemáte možnost si to zkusit předem.

Vaší asi nejslavnější rolí je Květa ve filmu Alois Nebel. Jak se vám na tom filmu pracovalo?

Ráda na natáčení vzpomínám. Sešla se dobrá parta lidí od režiséra až po stavěče. Historek z natáčení mám spoustu, ale žádná není dost zajímavá, abych ji tady zmínila.

Jak se z vás stala animovaná postavička?

Film se natočil klasicky a následně se dokresloval metodou rotoskopie. Týmy kreslířů z Česka, Slovenska a Německa na tom pracovaly dva roky a ručně vykreslovaly políčko po políčku, žádná počítačová animace.

Nedávno měl premiéru další film, kde jste účinkovala, Polednice.

Hraju tam sousedku Ani Geislerové, vesnickou bábu. Kromě toho jsem teď dotočila film z otužileckého prostředí Bába na ledu se Zuzanou Kronerovou v hlavní roli. Natáčení skončilo na jaře, do kin film půjde na začátku příštího roku. V současnosti nic rozdělaného nemám.

Objevujete se i v televizních seriálech.

Člověk se musí nějak živit. Je ale pár, kde jsem hrála opravdu ráda. Jeden se jmenuje Já, Mattoni, zrovna začal běžet v televizi a režíroval ho Marek Najbrt. Další seriál, který mě bavil a na jehož uvedení se těším, jsou Četníci z Luhačovic a historické seriály obecně. Jinak to dělám pro peníze – herecké platy jsou natolik malé, že se člověk musí přiživovat. Jsem ráda, že mě v divadle šéf uvolní, když potřebuju natáčet.

Viděla jsem i vaše skeče pro pořad Na stojáka, jejich obsah jste vymýšlela sama?

Ano. Jen jeden z nich, Žena bez jazyka, je společným dílem, i když i na něm jsme se s kolegy autorsky účastnili. K účinkování v tomto pořadu mě vyzval sám režiséra, já se toho bála, ale nakonec jsem souhlasila. Vždycky se odehrála dvě představení s jedním skečem, jedno odpoledne druhé večer. Vše se natočilo a to lepší se použilo pro HBO. Teď už teď nedělám, bylo to pro mě hrozně nervově vyčerpávající.

Jak jste se dostala do populárního internetového seriálu Kancelář Blaník?

Znám všechny lidi, kteří ho tvoří. Představitel hlavní role Marek Daniel je můj starý kamarád, který kdysi hrál u nás v divadle. Halka Třešňáková, která představuje sekretářku Lenku, musela odjet do Ameriky, ale oni potřebovali točit. Vymysleli, že za ni jako náhrada přijde její máma. V některých pozdějších epizodách jsme tam byly obě.

Můžeme se těšit na další sérii?

Teď je pauza, ale pokračování určitě vznikne, i když přesně nevím, kdy.

Myslíte si, že politická satira jako je Kancelář Blaník může ve společnosti něco změnit?

Je dobře, že Blaník existuje. Kéž by to mělo dopad na lidi, aby volili lépe. Myslím si ale, že národ se na podobné věci moc nedívá, třeba venkov neví, co Blaník je; a na těchto voličích bude ve volbách velmi záležet. Když se člověk pohybuje mezi „našinci“, říká si, že je všechno v pořádku. Potom zjistí, že vlastně není. Nedělám si iluze, je možné, že Zeman tu bude dál sedět jako prezident, což je ostuda.

Kdo by podle vás byl dobrým prezidentem?

Když se neobjeví nikdo lepší, budu volit Michala Horáčka. Je to slušný člověk a rozhodně by to bylo zlepšení. Sama bych si přestavovala třeba Šimona Pánka. Když jsme ale s přáteli přemýšleli, na koho by mohl národ slyšet, přišli jsme na Jiřího Bartošku. Mohl by mít velkou šanci, jenomže těžko bude kandidovat, když byl nemocný. Politika je vůbec smutné téma. Je hrozné, jak jsme se zase obrátili k Rusku, Havel se musí v hrobě obracet. Chtělo by to nového Havla, třeba se jednou objeví.

Přesuňme se k příjemnějším věcem. Jak trávíte volný čas?

Nejradši si čtu nebo dělám něco na domě. Zahrádka je sice zanedbaná, ale i o ni se snažím starat. Ráda taky jen tak sedím a povídám si; přijímání hostů a naopak navštěvování kamarádů je moje oblíbená činnost. Chodím i na procházky tady po okolí a někdy jen tak na pivo. Taky jezdíme do Beskyd na chalupu. Kromě toho ráda vařím a ostatní říkají, že prý dobře.

V jednom rozhovoru jsem četla, že jste se kvůli vašemu novému filmu Bába z ledu začala pravidelně otužovat. Pokračujete v tom dodnes?

Ano, zrovna nedávno jsme se byli vykoupat do jezírka v lomu v Rudicích, mohlo tam být tak patnáct stupňů. Teď, když se ochladilo, se ale můžeme začít zase otužovat pořádně!

Uvažovala jste někdy, že se přestěhujete do Prahy

Ne. Pravidelně tam jezdím, hostuju v divadelních představeních a natáčím, ale zůstat tam natrvalo mě nikdy nenapadlo. Neláká mě to, tady mi to vyhovuje. Prahy vocaď pocaď.

Myslíte si, že se dnes točí dobré filmy?

Není to taková sláva jako třeba nová vlna v šedesátých letech, ale občas se zadaří. Spoustu z těch novějších jsem ale neviděla, proto to nemůžu posoudit. Líbí se mi třeba film Mistři, i ten Alois Nebel není špatný. Ne, že bych si chtěla dělat reklamu, ale dostal evropského Oscara… Filmů se točí opravdu hodně, takže když se to zprůměruje, situace není tragická.

Kde vás v nejbližší době uvidíme?

Od září v HaDivadle zkoušíme text Hermana Brocha Náměsíčníci. Ještě jsem to nečetla, zřejmě se bude jednat o vážnější kus. Doporučím ještě představení Strýček Váňa, Paní Bovaryová, Indián v ohrožení nebo Maryša.

Máte pro čtenáře a čtenářky na závěr nějaký vzkaz?

Lidi, nevolte nácky!

 

Reklamy

2 thoughts on “Marie Ludvíková: Lidi, nevolte nácky!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s