Alena „Adrianet“ Heinrichová: Běžte za svými sny!

Popovídat si se šperkařkou, která si říká Adrianet, jsem plánovala už dlouho. Začátkem prosince jsme se konečně sešly v útulné kavárně v centru Brna. Hned nasadila svou obvyklou kulometnou palbou a začala vyprávět svůj silný příběh. Kromě rozhovoru jsem si odnesla i jeden krásný přívěšek a spoustu nové energie. Přívěšek si nechám, ale energii snad touto cestou pošlu vám všem!    

Vyrábíš šperky a máš vlastní značku By Andrianet. Můžeš ji představit?

Moje šperky jsou určené odvážným ženám i těm, které si na první pohled tolik nevěří. Snažím se v nich probudit svobodu, odvahu a pravou osobnost, kterou mnohdy ukrývají. Na ženy je kladen velký tlak, aby se zaškatulkovaly do určitých rolí: buď jsou vnímány jako křehké princezny, které čekají na ochránce, nebo naopak jako silné a samostatné. Mnoha lidem nedochází, že i silná žena může být křehká a zranitelná, mít v sobě víc různých podob. Šperky tvořím hlavně z českých skleněných perel, občas použiju i polodrahokamy. Nejraději vyrábím tělové topy na pomezí doplňků a oblečení.

Jak jsi s tvorbou šperků začínala?

Když mi bylo patnáct, byli jsme na dovolené v Libereckém kraji, kde je spousta skláren. Dostala jsem pár kilo korálků, které se většinou prodávají pro dětské kroužky. Potom tam rodiče znovu jeli pracovně a přivezli mi další. Když už jsem je měla doma, učila jsem se s nimi pracovat. Začátky byly krušné, rok a půl trvalo, než jsem se dostala alespoň na amatérskou úroveň. První tři roky šlo čistě o koníček, obdarovávala jsem mamku, kamarádky nebo rodinu, rodila se ve mně ale touha dostat se dál. Jako malá jsem chtěla být módní návrhářka, fascinoval mě svět světel, jisker a červených koberců. Přihlásila jsem se do soutěže, která mi nevyšla, což mě natolik zklamalo a naštvalo, že mi díky tomu došlo, jak moc mi na tom záleží. Měla jsem tenkrát vztah, který skončil špatně. Dotyčný na mě řval, že jsem nula, že nic nedokážu a na žádnou módní přehlídku se nedostanu, a mě to velmi vyčerpalo.

Jak jsi to překonala?

Když jsem na dně, pokaždé se ve mně vzedme síla. Řekla jsem si, že do roka a do dne se dostanu na velkou módní přehlídku a nakopu mu zadek. Neměla jsem žádné kontakty, ale shodou okolností jsem klikla na facebookový profil kamaráda a našla odkaz, kde přední česká návrhářka hledala mladé začínající šperkařky pro kolekci, která se objeví v Paříži a na Prague Fashion Week. Poslala jsem přihlášku a dostala se tam i přesto, že jsem překračovala věkový limit. Přesně rok po svém prohlášení jsem měla náhrdelník na prestižních akcích v Praze i v Paříži. Následovala nabídka práce od Top Secret; myslela jsem, že si ze mě dělají legraci. Měla jsem pošlapané sebevědomí, nevěřila jsem, že by o moji práci mohl vážně někdo mít zájem. O pár měsíců později jsem ale seděla naproti řediteli jedné velké firmy, který mi nabízel, abych dělala styling celé přehlídky – šlo o největší módní show u nás. Naštěstí jsem asi vypadala hodně vystrašeně, protože si nakonec našel někoho jiného a jsem za to vděčná, neměla jsem tenkrát dost zkušeností. I dnes bych s tím měla problémy, je to úroveň, na kterou se stále dostávám, chce to hodě sebekázně a pokory.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Že jsem vůbec začala. Byla jsem na tom psychicky hodně špatně, neměla jsem daleko k vyhoření a zbývalo mi málo sil. Přesto jsem se do toho dokázala opřít naplno a během roku jsem se dostala z ničeho na nejvyšší možnou metu v rámci naší země a možná i Evropy. Jsem hrdá hlavně proto, že jsem se nevzdala.

Na čem pracuješ v současnosti?

Chystám první velkou kolekci. Nepůjde jen o šperky, ale i o oblečení, se kterým se budou šperky doplňovat. Ještě uplyne mnoho času, než se mi to podaří dotáhnout do konce. Teď spolupracuji s fotografy, modelkami a lidmi z oboru, mám spoustu projektů.

Můžeš k nové kolekci prozradit něco víc?

Bude inspirována vesmírem a mystikou. Podařilo se mi najít ideální kombinaci mezi modely, které půjde nosit přes den, a těmi na večer, třeba na ples, do opery a podobně. Chci si splnit svou touhu navrhovat ve fantasy stylu a zároveň tvořit věci nositelné i v běžném životě, nejen pro fanoušky fantasy. Tohle je směr, kterým se chci ubírat dál, a velmi mě baví: rovnováha mezi všedním světem a světem čarodějů, víl a tajemna.

Ke svým šperkům ráda vymýšlíš i originální příběhy. Představíš nějaké i v rámci nové kolekce?

Svůj příběh mají především větší šperky, například ty, které jsem vytvářela pro mezinárodní soutěže. Baví mě tvořit šperk tak, aby nesl poselství, které osloví majitelku nejen tím, jak vypadá na první pohled, ale i tím, co vyzařuje.

Když vytváříš šperky, nemáš nutkání si je nechat?

Nechala jsem si například dva šperky s příběhem, protože se mi o ně nechce přijít a neměla bych být jako kovářova kobyla, co chodí bosa. Občas je dobré mít pro různé příležitosti něco většího na sebe. Jeden z nich se mi hodil, když jsem byla v Dobrém ránu v České televizi.

Měla jsi při vystoupení v televizi trému?

Vůbec ne, nepřipouštěla jsem si to. Fráze, týkající se značky, mám už naučené z dřívějška, když se mnou dělal rozhovor například pan Čenský. Věděla jsem, že tady nedostanu příliš prostoru a těch pár minut budu schopná odprezentovat. Brala jsem to jako běžnou středu: vstala jsem, šla si tam popovídat a vrátila domů. Větší problém mám s živým publikem, ačkoliv to vždycky zvládnu, mám podstatně větší trému. Dostávám okamžitou odezvu, můžu sledovat třeba výrazy diváků. V televizi tě vidí jen desetitisíce lidí, co to je? (smích)

V Dobrém ránu jsi mluvila o své spolupráci s umělkyněmi věnujícími se burlesce. Jak ses k ní dostala?

Jako k většině svých spoluprací. Zahlédla jsem na facebooku, že se bude konat večer burlesky, která mě velmi lákala už pár let, má v sobě show i ženskost, kterou se nebojí dát na odiv. Napsala jsem jim a klaplo to, už jsme se do sebe neodtrhli.

Jaké máš plány a cíle v nejbližší budoucnosti?

Tvořím teď šperky na zakázku. Jsem fanynka Hry o trůny a v jednom díle má jistá postava šperk na obě ramena, přesně ten chci i v nové kolekci. Podobnou představu jsem měla už dříve, proto jsem se rozhodla, že je správný čas se do toho pustit. O pár dní později se mi asi po dvou letech ozvala zákaznice, že by chtěla ten šperk, co byl ve Hře o trůny. Mimochodem, mým velkým snem je udělat třeba i maličký špendlík, který se tam objeví. Mám kontakt na jednoho herce a chystám se mu napsat, tak uvidíme…

Můžeme se těšit na nějakou větší show nebo prezentaci tvých výrobků?

V současné době není žádná prodejní akce pevně dohodnutá. Ráda bych prezentovala perlové topy na některé ze svatebních výstav, také bych si přála se dostat na designovou akci do zahraničí. Mým největším snem je ale opravdová show, čistě jen značky by Adrianet, kde bych diváky vtáhla do příběhu mezi světy. Zatím je ale v nedohlednu.

Mám tajnou informaci, že se věnuješ taky psaní knihy. Jak jsi daleko?

Práci na ní jsem na rok odložila, ať se trochu uleží. Někdy je potřeba od věci odstoupit a později se k ní vrátit jako čtenář. Je tam spousta míst, která chci předělat. Původně jsem chtěla v jedné knize mít dva příběhy a dva světy, ale rozhodla jsem se to striktně rozdělit. Takže mám pro tebe špatnou zprávu: budeš to číst znova! (To snad přežiju – poznámka autorky)

O čem kniha bude?

Je to příběh o fantasy světě a dívce, která do něj spadla a neměla a výběr. Spousta věcí se na první pohled bude zdát jasná, ale ve skutečnosti budou mnohem složitější. Pohraju si s čtenářovým vnímáním toho, co je dobro a zlo, a jestli něco jako dobro a zlo vůbec existuje. Vnímám kolem sebe, že každý považuje za dobro něco úplně jiného. Vidíme běžně, že ve jménu dobra se válčí nebo vraždí. Nevěřím tomu, že dobro a zlo existuje; buď něco někomu ubližuje, nebo neubližuje. Jsem vděčná za zkušenost s člověkem, co mi tenkrát tak ublížil. Byla to vlastně dobrá věc, posunulo mě to dopředu a hodně naučilo. Svět není černobílý, což bude hlavní myšlenkou příběhu.

Co ještě děláš ve volném čase?

Mám ho víc, než by bylo záhodno, měla bych být na sebe přísnější a lépe si tvořit časový harmonogram! Ráda chodím ven s přáteli, ať už posedět na víno nebo do přírody k vodě, každý den se věnuju sportu. Oblíbila jsem si vodní sport jménem paddle board, je to prkno podobné surfovacímu, občas tak pádluju v kaňonu na přehradě a u toho si zpívám. Umožňuje to krásně vypnout hlavu. Kromě toho často chodím do divadla, několik mých přátel hraje v Huse na provázku. Doma se věnuju zvířeti, mám už deset let kočku, která se stále chová jako kotě. Není snadné si kočku jen tak ochočit, musíte si vy k nim a ony k vám vypěstovat důvěru; to na nich obdivuju.

Je vidět, že se nenudíš. Jak tedy hodnotíš právě uplynulý rok?

Byl dramatický, plný změn a kroků do neznáma. Mimo jiné jsem přerušila studium, začala jsem pravidelně sportovat a chodit k osobní trenérce – to můžu doporučit každému, kdo má problém se sebekázní. V osobním životě jsem rozsekla jednu dlouholetou záležitost. Rozhodla jsem se, že mám se příliš ráda na to, abych pokračovala stejně jako dosud. Udála se spousta změn, ale myslím, že jsem ten rok zvládla bez ztráty kytičky.

Co bys čtenářům a čtenářkám vzkázala na závěr?

Aby si šli za svými sny a nečekali, že jim spadnou do klína. Pravděpodobnost, že se to stane, je asi taková, jako že na vás spadne meteorit. Nebojte se jít svým snům naproti!

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s