• Úvod
  • Rozhovory
  • Alena Bakrlíková: Nejraději bych si zahrála s manželem

Alena Bakrlíková: Nejraději bych si zahrála s manželem

Alena Bakrlíková
Alena Bakrlíková

Alena Bakrlíková se živí hrou na violoncello. Nepotkáte ji ovšem v orchestrech, ale v nejrůznějších uskupeních – hrává s kapelami jako Inflagranti (společně s Pepou Vojtkem), Lucie, nebo s brněnskou skupinou Cimballica. Na to, že se pohybuje ve světě slavných jmen, zůstává neuvěřitelně skromnou ženou. Potkaly jsme se právě díky Cimballice, která mě od prvního poslechu nadchla. Alča hraje nádherně a držím jí palce i do budoucna.

Jaká byla tvoje cesta k hudbě?
Mí rodiče muzikanti nebyli, ale všichni sourozenci na něco hráli, byli jsme k tomu odmalička vedeni. Celkem mám deset sourozenců, takže jsme se kvůli velkým věkovým rozdílům doma ani všichni nepotkávali, ale o svátcích a narozeninách jsme se scházeli a hráli spolu běžně.

Když mi bylo asi deset, založili jsme se sourozenci kapelu. Jmenovali jsme se Jestřáb, podle vesnice Jestřebí, odkud pocházíme, a vystupovali jsme na menších country festivalech. Hráli jsme dětské písničky, country i lidovky. To nám vydrželo asi pět let. Obecně mě hodně bavilo hraní v komorních sestavách – kvartety, dua, orchestr. To mě motivovalo k tomu, abych šla na konzervatoř do Kroměříže. Potom jsem pět let studovala na JAMU, tak jsem se dostala do Brna.



Proč právě cello?
Nejdřív jsem si oblíbila housle, asi tak v pěti letech.  Hrávala jsem si na houslistku, převlékala se do různých oblečků a s knížkou a pravítkem jsem předváděla vystoupení na pódiu. Na základě toho mě pak rodiče zavedli do hudebky, kde mi nabídli cello. Já jsem neprotestovala, protože pro mě to tehdy ještě nebyl takový rozdíl smyčec mělo obojí. Až později jsem si uvědomila, že jsem za svou volbu nakonec ráda, protože cello má hlubší zvuk než housle a je mi svým způsobem bližší.

Jaké to pro tebe bylo?
Začátky byly těžké, nepovažovala jsem se za žádný supertalent. Smyčcové nástroje jsou poměrně náročné, než se člověk vůbec popere se správným držením nástroje, chvíli mu to trvá. Nakonec se mi to podařilo a odrazilo se to až někdy po pátém roce hraní, ze začátku to pro mě vůbec nebylo lehké.

Odkdy se hudbou živíš?
Už během JAMU jsem hrála v kapele Cimballica a zároveň jsem hru na cello vyučovala. Dodnes učím na Základní umělecké škole v Ústí nad Orlicí, kam každý týden dojíždím. Mám tam šikovné žáky, některé dokonce na úrovni konzervatoře.

ALENA BAKRLÍKOVÁ
Vystoupení Petra Bendeho s Cimballicou na Vinařství roku

Proč právě tam, není to daleko?
V Brně se práce shání hůř. Muzikanti, kteří hrájí ve filharmonii, musí mít většinou úvazek ještě někde na ZUŠce, aby se uživili. V Brně jsou ta místa hodně plná, někde jsem se i účastnila konkurzů. V Orlických horách, odkud pocházím, to vůbec nebylo třeba, stačil pohovor proto jsem tam zůstala na malý úvazek dva dny v týdnu.



Myslíš, že by tedy v Brně byl prostor pro další hudební školu?
Podle toho na jaký nástroj. Na violoncella není takový nával. Učitelé tu mívají většinou úvazek na jedendva dny, na některých uměleckých školách je to i víc. Obecně je ale víc houslistů, flétnistů, klavíristů; o cello je menší zájem. V Brně jsou také divadla, která mají svůj orchestr, a když k tomu každý hudebník ještě učí, je o ta místa velký zájem. Navíc je tu konzervatoř a JAMU.

S kým teď hraješ a co ti to přináší?
Nejčastěji hraju s kapelou Cimballica. Začali jsme v roce 2010 a bylo to něco nového. Spíše než klasická cimbálovka je to totiž komorní těleso s přidaným cellem v cimbálové sestavě. Taky nás baví širší spektrum skladeb, nehrajeme jenom folklor, ale i filmovky, pop, rock, i klasiku. Je to prostě něco jiného.

Mně osobně to přineslo mnoho zkušeností, jak s vystupováním, tak s tvořením, skládáním, improvizací a zpěvem. Je to něco úplně jiného, než vystupovat v klasickém orchestru a hrát z not. Dříve jsem to takhle vůbec neuměla, ale časem člověk získává zkušenosti, dokáže se uvolnit a není to pro něho už tak svazující.

Kdo si vaši hudbu nejvíc užije?

Často se setkávám s tím, že se každému líbí jiná část. Úplně nejoblíbenější je Poslední mohykán, ten má velký úspěch.

UKÁZKA:

Poslední Mohykán je mezi posluchači Cimballicy nejoblíbenější

U někoho je to Hříšný tanec, u jiného zase Metallica. Starší posluchači milují Vivaldiho nebo Nabucco. Hráváme i na oslavách a svatbách, kde jsou třeba u dětí oblíbené skladby jako Mája nebo Piráti z Karibiku. Pak taky vystupujeme na firemních akcích, městských slavnostech, jednu dobu si nás často zvala i Livia Klausová. Publikum je velmi pestré, každý si v tom najde to svoje.

Hrála jsi po boku někoho slavného?
Dlouho jsem byla součástí rockových turné Rock Meets Classic, kde jsem měla možnost doprovázet frontmany známých kapel jako Ian Gillan z Deep Purple, Dan McCafferty z Nazareth nebo Alice Cooper. Potom jsem měla možnost hrát s Echoes, což je nejznámější tribute Pink Floyd. S nimi mě hraní neuvěřitelně baví jednak je Pink Floyd krásná muzika, jednak samotní Echoes jsou skvělí a dokáží na koncertech vytvořit nádhernou atmosféru se svíčkami, sami hrají na skleničky a originální zvuky Pink Floyd reálně odehrávají přímo na pódiu. Ve skladbě Time například někdo natáhne budík. Tyhle koncerty si užívám i posluchačsky.



Z českých kapel jsem hrála od roku 2014ve violoncellovém kvartetu s Lucií. To byl také velký zážitek. Dál vystupuji s kapelou Inflagranti, kde mám možnost se potkávat s jejich stálým hostem Pepou Vojtkem. Společně hráváme muzikálové melodie. Nedávno jsem doprovázela Davida Deyla, se kterým jsme v Brně na výstavišti natáčeli videoklip k jeho verzi písně The One and Only. Byl to soukromý koncert pro jeho fanynky, které se pak v klipu objeví.

UKÁZKA

Klip k písni The One and Only, ve kterém Alča doprovází Davida Deyla

Jak na tebe slavní umělci působili?
Všichni byli moc fajn. Člověk má z novin často hodně zkreslenou představu, čekal by, že jsou namyšlení, ale ve skutečnosti tomu tak vůbec není. Já jsem z nich měla vždycky dobrý pocit. Energie na pódiu a komunikace při hudbě byla vždycky super a všechna vystoupení jsem si užila.

S kým by sis chtěla zahrát nejvíc a proč?
Těch by bylo tolik, že ani nevím, koho vyzdvihnout. Úplně nejvíc bych si ale chtěla zahrát se svým manželem, který je vystudovaný muzikant, ale hudbě se nevěnuje. Byla by to pro nás výzva – společně něco nacvičit a pak i vystoupit, to by byl pro mě asi největší zážitek.

Když se hudbou živíš, najdeš si třeba doma chvilku, aby sis zahrála sama pro radost?
Na to už není moc čas. Mám vždycky vizi, že si nacvičím nějakou těžkou skladbu, co jsem hrávala na JAMU, ale to jsou hodiny a hodiny práce, které teď bohužel nemám.

Kdy a kam si tě můžeme přijít poslechnout?
Určitě bych všechny ráda pozvala na Kouzelné melodie s Davidem Deylem. Koncerty proběhnou na podzim tohoto roku v Mariánských Lázních, v Pardubicích, v Jablonci nad Nisou, v Kladně, v Ostravě a v Plzni.



Sdílej
  • 336
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
Adéla Ryšavá
http://www.seodilna.cz

Na blogu Women of Brno působí jako redaktorka, k tomu sem tam pomáhá šéfredaktorce nebo fušuje do marketingu. Online marketingem se živí, společně s kolegyní pracuje pod značkou Seodilna.cz, a ve volném čase chodí po horách nebo cvičí na housle.


Komentujte

avatar
  Zapni upozornění  
Upozornit na