Denisa Kubíčková: Pivo není jen pro chlapy!

Denisa Kubíčková
Denisa Kubíčková

To jsem si jednou takhle zašla na oběd do brněnské restaurace Tusto a díky tomu se dozvěděla, že jedna z jejich výčepních vyhrála prestižní celorepublikovou soutěž v čepování piva. Neváhala jsem proto ani chvilku a domluvila si s ní rozhovor. Se sympatickou Denisou, držitelkou titulu Radegast Mistr Výčepní 2019, jsem se sešla v její domovské restauraci a během rozhovoru jsem měla možnost dát si jí vlastnoručně načepovanou dvanáctku. Byla výborná.     

Pít pivo od mistryně republiky v čepování se člověku nepoštěstí každý den. Co říkáte na to, že jste porazila i svoje kolegy?

Je to skvělý pocit, porazit někoho, kdo tuhle práci dělá celý život! Nejvíc mě potěšilo, že nezáleží na tom, jak dlouho člověk v oboru pracuje, musíte se to jen naučit a dělat to správně. Porazila jsem i svého šéfa, což mě sice těší, ale zároveň jsem jemu i dalším kolegům vděčná, protože všechno, co umím, mě naučili oni. On ale taky odvedl vynikající výkon, skončil na třetím místě.

Když jste se do soutěže hlásila, věřila jste, že máte šanci vyhrát? 

Věřila jsem si a samozřejmě jsem vyhrát chtěla. Zároveň jsem se ale snažila na to nemyslet, abych nebyla zklamaná, kdyby se to nepovedlo. Byla jsem oproti ostatním mladá a nezkušená, na druhou stranu jsem se to od začátku naučila dělat správně. Nevýhodou některých výčepních je, že dvacet let čepují určitým způsobem a přeučit se je těžké.  

Jak jste se na soutěž připravovala?

Moc jsem nevěděla, do čeho jdu, ale s kolegy jsme se připravovali snad nejdůkladněji ze všech. Začali jsme se učit dva nebo tři měsíce dopředu; trénovali jsme s kolegou Richardem, protože podobnou soutěž už vyhrál a věděl, do čeho jde. Každé ráno před prací jsme psali testy, chodili jsme čepovat na čas, často i od sedmi ráno. Bylo to náročné, ale stálo to za to – jsem Richardovi vděčná, že na nás tlačil, abychom se to naučili. Soutěž obsahovala teoretickou a praktickou část, lehčí pro mě byla ta praktická, protože pivo čepuji denně, teorie byla těžší. Musela jsem se naučit všechno o pivovaru Radegast – od historie po výrobu piva, různé zajímavosti, letopočty jako například kdy byl postaven a podobně.  Nejdůležitější byl postup výroby; šlo o detaily, na které člověk musel dát pozor, aby je nespletl. Spoustu jsem se toho naučila i během soutěže.

Denisa Kubíčková
Denisa Kubíčková ve své domovské restauraci
Bylo něco, co vás při přípravě na teoretickou část překvapilo nebo zaujalo?

Překvapilo mě, jak pivo – nebo nápoj, kterému se pak začalo říkat pivo – vzniklo. Asi šest tisíc let před naším letopočtem nějaká máma vařila kaši a úplně náhodně to zkvasilo. Myslela jsem si, že pivo někdo účelově vymyslel, ale byla to náhoda! Jinak mě nic nepřekvapilo. Spoustu věcí jsem předtím nevěděla, málem ani z čeho se pivo vaří, musela jsem proto pojmout spoustu informací během krátké doby. Na jednu stranu to bylo krásné, na druhou velmi náročné.

Pokusíte se příští rok titul obhájit?

Přemýšlím nad tím, ale zatím nejsem rozhodnutá. Nemusí se mi to podařit, takže uvidím, jak se rozhodnu; teď si užívám svůj rok. Rozhodně ale nehodlám jít do jiného oboru, baví mě to.

V souvislosti se soutěží musím zmínit i Klub červených tenisek. Můžete nám přiblížit, o co se jedná?

Je to klub výčepních, jejichž prioritou je šířit pivní kulturu správným směrem, záleží jim na stylu čepování a podobně – členství v něm je zkrátka projevem lásky k pivu. Rozšířil se už po celé republice a poznala jsem díky němu spoustu skvělých lidí.

Denisa Kubíčková
Denisa Kubíčková při práci
Jak vznikl?

Náhodou – můj kolega Richard Máša si na soutěž nechtěl vzít jiné boty, takže si ho všichni pamatovali díky tomu, že měl na nohou červené tenisky. Pak založil klub; kdo se chce přidat, musí splnit určité podmínky, většinou jde o finalisty soutěží, aby bylo ověřeno, že umí. Projdou zkouškou z teorie i praxe a členové klubu potom mohou provádět namátkové kontroly.  Nejdůležitější je ale vždy láska k pivu.

Přestože jste prorazila na špičkovou úroveň, v restauraci pracujete poměrně krátce. Jak jste se k tomuto povolání dostala?

Náhodou. Studovala jsem v Praze, pak jsem se odstěhovala do Brna za přítelem a sháněla jsem brigádu. Jeho kamarád tady dělal kuchaře a řekl mi, ať to taky zkusím. Nejdřív jsem jen roznášela jídlo, dávala nádobí do myčky a podobně. Od osmnácti jsem pak mohla pracovat s alkoholem, takže jsem si mohla vyzkoušet práci za barem, která mě začala bavit.  

Co vás na vaší práci baví nejvíc?

To je těžká otázka – ráda mluvím s lidmi, takže na jednu stranu mi chybí, že už mezi ně nechodím a nepovídám si s nimi, ale zase mám svůj prostor. Mám taky velmi ráda pivo a baví mě celý proces od mytí skla po čepování a ochutnávání, zajímá mě i jeho výroba.

Denisa Kubíčková
Vyhlášení výsledků soutěže Radegast Mistr výčepní 2019
Jaké pivo ráda pijete?

Hlavně Radegast, za který jsem vyhrála, a celý Plzeňský prazdroj.  Neodsuzuju ale ani jiné pivovary; když nejsou pod Prazdrojem, neznamená to, že nemají dobré pivo. Baví mě ochutnávat pivo z malých pivovarů, objíždět je a zjišťovat, jaká mají piva – skvělý je například Slavkovský pivovar, jen je málo známý. Učila jsem se v něm vařit pivo a stále tam velmi ráda jezdím.

Kde v Brně podle vás čepují dobré pivo?

Samozřejmě u nás (smích). Opravdu se ale snažíme všechno dělat vše správně, nejen čepovat, ale třeba i starat se o potrubí, to je také důležité. Dobré pivo se ale dá v Brně najít ve více podnicích, těch, kde si ráda dám třeba Pilsner Urquell, je spousta.

Pivo bylo vždycky pokládáno spíš za mužskou záležitost. Je to dnes už jinak?

Spousta žen dnes pivo pije – říká se, že ne, ale odhadem tak šedesát procent žen a dívek, které sem přijdou, si ho dá. Pohybuji se také v komunitě výčepních, kde je spousta žen. Pivo je skvělé na prsa, tak která ženská by nechtěla pít pivo? Na co plastiky? (smích)

A znáte i ženy, které pivo vaří?

Těch je stále málo. Chlapi mají k pivu blíž, ale doufám, že se to v budoucnu změní a ženy naši pivní kulturu obohatí.  Myslím, že spousta žen má stále zažitou představu, že pivo je pro chlapy, což je strašná škoda. Když přijde pár do hospody, tak i barman čeká, že muž si dá pivo a žena vodu nebo víno, ale myslím, že by se to mohlo změnit. Ptali se mě, co bych chtěla změnit pod značkou Radegast: chtěla bych rozšířit pivo mezi ženy. Je nás už relativně dost, ale oproti mužům jsme stále v menšíně.

Nesouvisí to i s faktem, že reklamy na pivo stále cílí spíš na muže?

Je to možné. Doufám, že s Radegastem vymyslíme něco, co povzbudí ženy, za mě je mnohem lepší vidět hezkou ženskou na plakátě nebo za výčepem – prodá toho víc a je celkově sympatičtější než vousatý chlap!

Denisa Kubíčková
Denisa Kubíčková
Zažila jste někdy obtěžování nebo něco nepříjemného ze strany zákazníků?

Naštěstí ne; možná i díky tomu, že jsme slušná a relativně drahá restaurace, lidé sem chodí hlavně na jídlo a pivo si dávají většinou k němu. Nechci říct, že jsme nóbl, ale lidi, kteří by způsobovali problémy, neláká sem chodit. Samozřejmě se může stát, že se tu někdo opije a bude mě obtěžovat, ale zatím s tím nemám zkušenost. Také mám kolem sebe pořád nějaké muže, kdyby se cokoliv dělo, tak zakročí. Kromě toho jsem chráněná barem.

Stalo se vám v branži, že by se na vás někdo díval svrchu kvůli vašemu věku nebo kvůli tomu, že jste žena?

Myslím si, že hodně lidí nepřekouslo, že jsem je porazila v soutěži, ačkoliv za barem pracují víc let než já. Někteří mi to dokonce i řekli, ale nic si z toho nedělám. Kdybych měla řešit, kdo si co o mně myslí, nedělám nic jiného. Dokázala jsem něco, co ještě nikdo v mém věku nedokázal. To může být plus i mínus, já to rozhodně beru jako výhodu.

Co ráda děláte kromě práce?

Mám opravdu málo času, většinou ho trávím na akcích, kde čepuju, nebo v práci. Všechno se u mě točí jenom kolem piva, strašně málo se věnuju osobnímu životu, sportu nebo tancování, ale plánuju s tím něco udělat, protože mi to chybí. Hýbala jsem se od malička a stát za výčepem je něco jiného – já tam většinou tancuju, ještě když nám k tomu hraje hudba, prostě si nemůžu pomoct. Chci to nějak vyřešit, ale na druhou stranu nechci omezit pivo, protože to je teď můj střed vesmíru.

Vraťme se tedy na závěr ještě k vaší práci. Co byste poradila ženám, které by se chtěly prosadit v tomto tradičně „mužském“ prostředí?

Že jsme ženské, neznamená, že se musíme něčeho bát! Nemyslete si, že chlapi jsou něco víc. Všichni jsme lidi a je jedno, jakého pohlaví – když něco chci, tak si za tím jdu. Jsme silné a můžeme zvládnout cokoliv navzdory překážkám! 

Sdílej
  • 356
  •  
  •  
  •  
  •  
Štítky pivo
Marie Štefanidesová

Je šéfredaktorkou blogu, kromě redaktorské práce se proto snaží, aby všechno dohromady fungovalo. Pracuje v IT společnosti, miluje psaní, potkávání zajímavých lidí, literaturu a víno.


Komentujte

avatar
  Zapni upozornění  
Upozornit na