• Úvod
  • Rozhovory
  • Iva Rážová – Mnoho žen si při řízení aut nevěří

Iva Rážová – Mnoho žen si při řízení aut nevěří

Iva Rážová - Škola řízení Women of Brno blog
Iva Rážová

Ivu jsem poznala na gymnáziu. Už v té době byla na svůj věk nezvykle pečlivá a zodpovědná, což jí nyní v dospělosti přináší ovoce. Po maturitě sice pokračovala na přírodovědeckou fakultu, ale během studia se našla v autech, a tak si posléze založila a od základů vybudovala vlastní autoškolu. Měla jsem štěstí, že se mi podařilo vmáčknout se do jejího nabitého rozvrhu a po jedné z lekcí ji vyzpovídat přímo u ní ve Škole řízení.

Původně měl tvůj život úplně jiný směr. Jaký byl tvůj profesní vývoj?

Na gymnáziu mi šla chemie, tak jsem ji pak studovala na Masarykově univerzitě. Po získání magisterského titulu z analytické chemie jsem začala s Ph.D. studiem na lékařské fakultě, ale už během prvního roku jsem zjistila, že vědecká kariéra není můj šálek kávy a bádání mě nebaví. Auta i řízení mě oproti tomu zaujaly už ve chvíli, kdy jsem v osmnácti dělala řidičák. Mí první dlouhodobí partneři navíc byli z této branže a díky nim jsem se dostala ke studentským brigádám v kancelářích autoškol.

Koketovala jsi s myšlenkou vlastní autoškoly už v době, kdy jsi dělala tyto brigády?

To vůbec ne! Pro mě to byl jen přivýdělek ke studiu, ale chtěla jsem dělat něco, co mě bude aspoň trochu bavit. K řidičáku skupiny B jsem si v té době ze zájmu dodělala i další skupiny, plus kurz Člen první pomoci, abych mohla učit zdravovědu. Tím jsem se do tohoto oboru začínala dostávat víc a víc. Definitivní zlom od chemie k autům přišel po vysoké, když jsem hledala práci přímo v oboru, který jsem vystudovala. Najednou jsem uviděla realitu, kde byla poptávka především po lidech jen se střední školou na nižší pozice, nebo naopak po odborných specialistech s Ph.D. Se svým magistrem jsem se cítila frustrovaně. To byl pro mě impulz, kdy jsem si řekla: “A dost, budu dělat něco, co mě těší”. Nyní je to tři roky, co mám IČO a vlastní autoškolu, ale cesta k tomu byla pomalá a pozvolná.

Jaké byly začátky podnikání? Měla jsi někdy pocit, že ti to za to nestojí a radši se necháš někde zaměstnat?

Začátky byly krušné. První překážkou jsou vysoké počáteční výdaje. Potřebuješ nebytové prostory na učebnu, vozidla – alespoň auto a motocykl, plus další věci. Šetřit na tomto se nevyplatí, protože o zchátralou autoškolu na periferii, která má navíc stařičký vozový park, by nebyl zájem. Pak je tu období, kdy už máš hotový web i polepené auto, sedíš v kanceláři a čekáš, jestli tam vůbec někdo přijde… a on nepřijde nikdo. Tak to zkusíš za dva dny, za týden a on pořád nikdo. Investuješ tedy do reklamy na Facebooku a na Googlu, nabízíš různé slevy a dárkové poukazy, ptáš se známých, dokud se tu a tam někdo neobjeví. Nejlepší reklamou je ale doporučení od předchozích spokojených klientů. Jakmile začali lidi na Facebook psát recenze, že byli spokojení, už se to začalo hýbat samo. Teď už neinvestuji do žádné reklamy a lidi chodí sami, nicméně podnikání je proces a pracovat na sobě člověk musí nonstop. Asi rok mi trvalo, než jsem vydělala tolik, aby mi to pokrylo alespoň většinu nákladů na chod autoškoly. Do té doby jsem měla doopravdy strach, jestli budu mít na nájem i příští měsíc a doufala jsem, aby se mi například nepokazilo auto.

Iva Rážová - Mnoho žen si při řízení aut nevěří Skola rizeni autoškolu Women of Brno blog
Iva Rážová
Souhlasím, v dnešní době je velmi snadné pomocí recenzí vyzdvihnout kvalitní služby, nebo naopak úplně potopit ty špatné. Co jiného než recenze, by ale člověk, co hledá autoškolu, měl brát v potaz?

Já se vždycky ptám přímo zákazníků, co hledají, ať podle toho vím, na co cílit. Hodně z nich jde podle ceny, což nemusí být výhra. Když je někde výrazně nižší cena oproti standardu, je to podezřelé. Pokud chceš ušetřit, zaměř se především na to, co se doopravdy platí. Některé autoškoly mají nízkou fixní cenu, ale k tomu další skryté poplatky navíc, takže to z lidových 7 500 Kč nakonec bez problémů udělá 13 000 Kč a víc.

Taky se mi několikrát stalo, že ke mně přecházeli lidé z jiných autoškol. Někteří kvůli narůstajícím skrytým nákladům, jiní třeba i kvůli tomu, že si s instruktorem nesedli lidsky. Z tohoto důvodu je dobré, když předem zjistíš, kdo tě bude učit a s kým budeš jezdit. Osoba učitele hraje obrovskou roli v tom, jestli tě to bude bavit, nebo jestli se řízení začneš bát. Taky není úplně od věci okouknout vozový park. Každý má sice jiné preference co se aut týče, ale i když máš doma moderní Mercedes plný různých asistentů, bylo by vhodné zvládnout ovládat i starou Felicii.

Na tvém webu mě zaujalo, že tam mimo jiné máš „autoškolu pro ženy“. O co jde?

Mám tu samozřejmě jak ženy, tak muže. Pravdou ale je, že zrovna ženy tvoří moji majoritní klientelu. Osmnáctiletých slečen mám úplné minimum, převládají ženy od pětadvaceti let výš, nejstarší klientce bylo bezmála šedesát. Jde o ženy, které se rozhodly dělat řidičák až v dospělosti, ale nebylo jim komfortní se učit řídit s instruktory-muži, protože se jich bály na něco zeptat, aby v jejich očích nebyly za ty „hloupé ženské za volantem“. Ženy se žena zeptat nebojí. Měla jsem tu i klientky, kterým nebyl instruktor-muž příjemný z toho důvodu, že se bály nějakého toho potenciálního sahání na kolínko a sexistických poznámek. Klientky u mě hledají ženský přístup. Znovu ale říkám, že ráda učím i muže! (smích) Ženy ke mně chodí hlavně na auta, muži si u mě zas nejčastěji dělají řidičáky na motorky a náklaďáky.

Když jsi to nakousla – setkáváš se často s názory, že ženská za volant nepatří?

Ve svém blízkém okolí téměř vůbec, nicméně s tímto postojem a jakousi nízkou sebedůvěrou v oblasti řízení sem chodí velká část klientek. A čím jsou starší, tím víc je to v nich zakořeněno. Některé mi dokonce řekly, že se rozhodly autoškolu udělat jen proto, aby bratrům, kamarádům a partnerům dokázaly, že na to mají. Setkávám se i s tím, že přijde zákazník-muž a ptá se, jestli jako fakt bude jezdit se mnou a jestli ho to doopravdy zvládnu naučit. Nejdřív bývají nedůvěřiví, ale když vidí, že vím, co dělám, je to už v klidu. Také se mi už stalo, že jsem v létě jela se staženým okýnkem a slyšela poznámky typu: „Ty vole, ženská za volantem! A ještě učitelka v autoškole! No to je strašný!“

Na co všechno máš řidičák?

Na  všechno.

Co z toho tě nejvíc baví řídit?

Těžko říct, každá skupina je něčím jedinečná. Když chci relaxovat, jezdím ráda autem. Motorka je taky příjemná, možná ještě větší relax než auto, ale zase je nebezpečnější. Motorky jsou na rozdíl od aut i životní styl, což ti potvrdí každý motorkář. Náklaďák je takové větší auto, s autobusem se zase úplně jinak najíždí do zatáček a k tomu máš zodpovědnost za mnoho lidí v něm. Ale k těmto velkým vozidlům se zas tak často nedostanu, není to tak, že bych si řekla: „Wow, dnes je ale krásně, jdu se povozit v náklaďáku!“

Hm, auto sice ve městě nepotřebuji vůbec, ale ta motorka mě taky láká…

Hele… ne. Nejdřív se vyjezdi autem a až pak přemýšlej o motorce. Když jako začátečník zapomeneš dát přednost v autě, odnesou to plechy. Když se ti to stane na motorce, jsi mrtvá. Lidi to často chtějí spojovat a dělat A i B dohromady, tak to nabízím taky, ale snažím se to rozmlouvat. Je to risk.

Co tě na tvé práci baví nejvíc?

Komunikace a interakce s lidmi. Zákazníci něco chtějí a jsou tím motivovaní, radují se z úspěchů. Je to celé pozitivní. Hrozně mě baví hledat různé přístupy, protože každý člověk je jiný. Někdo je chodící encyklopedie dopravních předpisů, ale při řízení je takový strnulý, jiný úžasně intuitivně komunikuje s autem, ale zaboha se mi do něj nedaří dostat, kdo má kdy přednost. Musím vymýšlet možnosti, jak to lidem přiblížit a naučit je to. Je potřeba hodně improvizovat.

Máš nějaké vize do budoucna? Chceš si pořád hýčkat klienty v této rodinné atmosféře, nebo plánuješ velkou stabilní firmu, více poboček, zaměstnance, pasivní příjem a pobyt na Bahamách?

Bahamy ne, já budu na Seychelách. (smích) Teď vážně. Ráda bych časem měla učitele, kteří budou mít stejný přístup jako já. Kontakt s lidmi úplně ztratit nechci, ale chci si dovolit vzít si dovolenou, být nemocná, nebo třeba časem nějakou dobu zůstat doma s potenciálními dětmi. A k tomuto učitele budu potřebovat. Autoškola musí jet dál, i když na chvíli vypadnu z kola.

Čemu se ráda věnuješ, když zrovna neřídíš a nepracuješ?

Když já pracuju furt. Jak nad tím přemýšlím, už ani nevím, kdy jsem měla naposledy v ruce jinou knížku než učebnici autoškoly. Chci se v klidu zastavit, sednout si, odjet třeba na chalupu, věnovat se partnerovi, kamarádům, rodině. Prostě si chci užívat volno, aniž bych musela být myšlenkami pořád v práci. Ale nelituju ničeho a neměnila bych. To, co dělám, mě hrozně baví a naplňuje a zaměstnanec bych už být nechtěla.

Sdílej
  • 165
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
Štítky autoškola
Lucie Rhein

Pro Women of Brno spravuje především sociální sítě. Pokud zrovna nehledá vhodné hashtagy, tak ráda cestuje, zvídavě zkoumá nové věci, nebo jí či pije něco dobrého. Jejím domovem není jen Brno, ale i Německo.


Komentujte

avatar
  Zapni upozornění  
Upozornit na