• Úvod
  • Rozhovory
  • Martina “Zlyhad” Bellovičová: Steampunková hudba je i pro “normální” lidi

Martina “Zlyhad” Bellovičová: Steampunková hudba je i pro “normální” lidi

Martina “Zlyhad” Bellovičová
Martina “Zlyhad” Bellovičová

Sešly jsme se uprostřed léta na zahrádce ve Slatině. První, co na Martině nelze přehlédnout, jsou ohnivé vlasy. Když promluví, zapomenete, že nějaké vlasy má, a necháte se vtáhnout do světa steampunku, českých steampunkových nadšenců a hudby. Jestli umí takhle sugestivně i zpívat, máme se 23.9. na Melodce na koncertě její – samozřejmě steampunkové – kapely, na co těšit! 

Když jsem se před naším rozhovorem dívala na tvoji facebookovou stránku, všimla jsem si tvého medailonku, jehož nadpis zněl “Jack of all trades”. To se mi moc líbilo. Můžeš nám tedy říct, čemu všemu se věnuješ?

To byl původně medailonek z knížky, ve které jsem měla jednu povídku a měla jsem tam o sobě něco napsat. Byl na to omezený prostor, tak jsem se shrnula takhle. Věnuji se různým věcem, kapele, organizaci akcí… Teď mám období, že se snažím hodně soustředit na kapelu a mám méně prostoru pro vlastní kreativní psaní. Ne, že by mě to nebavilo, ale teď se navíc věnuju copywritingu a překladům a často se mi stává, že čtrnáct hodin denně píšu. Tím pádem jsou koníčky, jako je psaní vlastních textů, v pozadí, protože už na ně nemám kapacitu.

Jsi zpěvačka první české steampunkové kapely Clockwork Animals, takže je teď tvou prioritou ona? 

Teď mám v popředí zrovna Clockwork, protože jsme konečně doskládali dost věcí, abychom mohli mít i dvouhodinové vystoupení a abych to mohla to nabízet i na akce, kam to dříve nešlo.

Jak Clockwork Animals vznikli?

Začalo to tím, že jsem si dala inzerát na Facebook. To je vtipná historka. Před dvěma měsíci jsem se dozvěděla, že Mors, náš hlavní skladatel a pianista, se původně přihlásil z legrace, protože jsem mu kdysi řekla, že mě štve, když někoho hledám a odpovídají mi lidi, kterých se to vůbec netýká, a říkají “já bych strašně chtěl, ale jsem z Prahy”, “já bych strašně chtěl, ale žiju v Belgii”, “já bych strašně chtěl, ale neumím na nic hrát, můžu vám hrát na triangl” nebo “já bych strašně chtěl, ale nemám čas”. A Mors mi na můj inzerát napsal: “Já bych strašně chtěl, ale mám toho moc a nemám na to čas”. Odepsala jsem, že by bylo fajn, kdyby si ho udělal. Takže z toho, že mě chtěl naštvat, vyšel první člen. Postupně se přidali ještě Shanny na bicí, kytarista Tom a Michal s baskytarou. 

Martina Bellovičová s kapelou Clocwork Animals
Martina Bellovičová s kapelou Clocwork Animals
Máš ohledně kapely nějaký sen, kam byste se chtěli dostat, kde byste si chtěli zahrát?

Na to se můj názor dost mění, protože jsem si uvědomila, že steampunk nemusí být jenom uzavřená subkultura, že “normálním” lidem nevadí. Což pro mě byla dost změna, protože dřív jsem měla gothic electro kapely a na to řekli fuj. Ale teď, když hrajeme někde, kde jsou normální lidi, tak jim to není nepříjemné, reagují: “jé a co to je a to je hezký a mě to baví” nebo někdo přijde a řekne: “Já jsem četl nějakou steampunkovou knížku,” a pak zjistím, že tu literaturu zná, jenom nevěděl, že jsou i steampunkové kapely a komunita. Takže můj původní plán byl, že to budu hodně hnát přes cizí festivaly, a teď začínám zjišťovat, že to možná půjde hrát i normálním lidem. Takže teď bych byla nejradši, kdyby většina lidí pochopila, že steampunk je zajímavý. Můj hlavní cíl je osvěta (smích).

Zmiňovala jsi steampunk jako uzavřenou subkulturu, jak bys ho představila čtenářům, kteří nevědí, o co jde?

Je pravda, že spousta lidí neví, co si pod tím slovem představit. Většinou říkáme, že steampunk je retrofuturismus, což je ale taky cizí slovo. Asi nejjednodušší vysvětlení je, že takhle si lidi v devatenáctém století představovali budoucnost. Je to vlastně viktoriánské sci-fi. Říká se, že praotcem steampunku je Jules Verne; on samozřejmě nepsal žádný steampunk, tehdy šlo o regulérní sci-fi, ale dneska tak tomu tak říkáme, je to podobný styl.

A jak bys lidem, co už vědí, co je steampunk, popsala steampunkovou hudbu?

Hudba je ve steampunku nejmladší žánr. Začalo to literaturou, potom přišly PC hry, pak šperky, móda, cosplay. Později i filmy. Hudba je poslední, a proto je dost nevyhraněná – spousta kapel k tomu má svůj vlastní přístup. Je to směs, kterou spojují hlavně motivy objevující se v textech. Například u nás je každý text vlastně krátká steampunková povídka. Spousta kapel to má stejně. Některé kapely mají i svoje role, jsou třeba posádka vzducholodi. Jedna kapela si založila image na tom, že jsou cestovatelé časem, kteří se snaží, aby neexistovaly digitální hodinky a aby se zase začaly používat ty mechanické.

Martina Bellovičová
Martina Bellovičová
Jak bys ten žánr charakterizovala po hudební stránce?

Hudebně obsahuje různé prvky – hodně klasických nástrojů jako klavír, housle, objevují se viktoriánské prvky. Zároveň se tam můžou objevovat mechanické zvuky strojů. Je tam i folkový a orientální vliv díky tématům Anglie a koloniálního rozmachu, dají se tak hrát i skladby s orientální tematikou. Lze zapojit i břišní tance – my k tomu máme i tanečnici, což není žádná výjimka. Je to takové hravé, člověk tam může začlenit spoustu témat a zastřešit to tím hlavním obalem. Máme tam i hodně swing, elektronické kapely tam mají zase elektroswing, což je teď populární, takže lidé si na to i zatančí. 

Texty máte v angličtině. Je to proto, že jsi chtěla cílit spíš na zahraniční publikum, nebo se ti v ní líp zpívá?

Angličtina je zpěvnější a má víc vokálů. V minulé kapele Neuromancy jsme tvořili na nápad kapelníka česky, aby tady tomu všichni rozuměli, protože měl vtipné texty. Některé jsem psala taky já. Měli jsme to hodně stylizované do kyberpunku, takže texty byly často o drogách, nebo jsme si dělali legraci z toho, jak lidi mají nebo nemají rádi Araby. Bylo to hodně provokativní. Takže bylo účelem, aby tomu všichni rozuměli. Teď jsem měla stejný záměr, jen jsem počítala s tím, že steampunk má hlavní odbytiště hlavně v cizině, takže i to, aby mi rozuměli v zahraničí, byl důležitý faktor pro rozhodnutí zpívat v angličtině.

Takže je možné, že něco složíš česky, když vás teď poslouchají i lidi v Česku?

Nechci mít nic, co je vyloženě v češtině, ale je možné, že něco přeložím. Je pravda, že spousta lidí anglicky rozumí – když zpíváš, tak vyloženě vidíš, kteří lidi tomu rozumí a smějí se na těch správných místech. Máme tam třeba písničku o MorsArtu, což je Morsova hospoda, a v momentě, kdy zpívám, že je nám jedno, jestli tam přijde dělník nebo anglická královna, protože všichni se tam stejně opijou, tak vidíš že půlka lidí se směje a druhá půlka kouká. Má to ale určitý deficit, pořád jsou lidi, kteří nerozumí.

Texty píšeš ty sama, nebo se podílíte společně?

Texty teď píšu jenom já. Hudbu skládáme tak, že vždycky někdo přijde s nějakým námětem, ten se použije jako základ. Většinou je to Mors, který je naším hlavním skladatelem, což je dané tím, že hraje na klavír, přináší tu nosnou melodii. Potom si k tomu doma každý připraví svůj vokál nebo svůj nástroj, a pak se to dává dohromady.

Když jsme domlouvaly rozhovor, zmiňovala jsi, že budete hrát v Německu na festivalu. Jak jste se tam dostali?

Dostali jsme se tam zase přes to, že jsem ten jack of all trades a dělám všechno. Tím, že se věnuju steampunku se vším, co k tomu patří, tak pořádám i steampunkové přednášky, třeba na conech a jiných akcích, od literatury až po steampunkovou hudbu a festivaly. Dělám i DJe a přes různé akce, na kterých hraju, jsem se dostala k tomuto festivalu. Loni jsem tam jela jako host a našla jsem si tam jednu skupinu, kterou jsem pozvala zase na svou akci, co pořádám v Brně. No a protože hráli na naší akci, tak nás chtěli na tom festivalu. Doufám, že příští rok toho bude víc, že přibydou další festivaly.

Martina Bellovičová
Martina Bellovičová
K vašemu vystoupení na festivalu se váže zajímavá historka o tom, jak jste loni měli horko a ty úpal, a letos vám zmokly nástroje…

Mě to pronásleduje už od začátku. Už když mi bylo dvacet, hrála jsem v divadle, kde se jezdilo s takovým muzikálovým koncertem a měli jsme vystoupení na náměstí Svobody v kostýmech koček, hráli jsme asi ve 45 stupních, takže ten úpal mě pronásleduje už dlouho. Loni v Německu jsem ho měla taky a letos jsem si říkala: “Ať není teplo, ať není teplo, ať není teplo,” a pak se skoro nehrálo kvůli dešti a větru. Byli jsme jediní, kdo ten večer hrál, protože všechny ostatní skupiny se v panice evakuovaly ze stanoviště. I zvukař říkal, že to nepůjde, protože natekla voda do odposlechů. Náš kytarista vymyslel, že se bude hrát před jevištěm, abychom slyšeli aspoň ty hlavní bedny. Hráli jsme mezi lidma a bylo to moc příjemné, lidi s náma tancovali a byli rádi, že tam něco hraje.

Zmiňovala jsi, že děláš DJku a hraješ i na vlastních akcích. Vím, že pořádáš Clubbers Die Younger, co dál?

Pravda je, že Clubbers nám umírá, je to vyloženě akce pro naši subkulturu a ta sama trochu vymírá. Lidi odrůstají a stávají se z nich rodiče nebo hipsteři (smích) a noví nepřichází. Tím pádem se to nezaplatí. Sice jsme byli zvyklí, že se to nezaplatí, ale člověk to nemůže dělat věčně. Naproti tomu teď výborně šlape akce, která dlouhé roky nefungovala. Jmenuje se Danse Macabre a snaží se spojovat gotické kapely s dark belly dance a nově i burleskou. Koncept toho festivalu je, že třeba tři hodiny probíhají různá taneční vystoupení, pak tři hodiny hraje muzika a mezitím se děje ještě něco. Na první ročník před zhruba pěti lety nepřišla žádná tanečnice, protože si myslely, že tam mají jenom vystupovat a nemají tam zvát svoje známé. Na druhém ročníku to bylo naopak, tam zase přišly všechny tanečnice a jejich rodiny, ale nepřišel ani jeden gotik. Od třetího ročníku už tam chodí všichni tak, jak by měli (smích). Děláme ještě steampunkovou akci, jmenuje se Nemám páru. Teď bude mít pauzu, protože to dělám s kolegyní z Ostravy, která je těhotná.

Jak funguje steampunková komunita v Česku?

Hodně zajímavě. Tvoří ji poměrně dost lidí, ale jsou strašně roztroušení. Na druhou stranou jsou nadšení v tom, že něco vyrábějí a jsou hodně aktivní. Když to srovnám s gotickou komunitou, to jsou konzumenti, kteří chtějí, abys jim naservíroval koncert a oni tam seděli, bavili se a pak řekli: “Tak to se mi nelíbilo”. Steampunková komunita se skládá hlavně z lidí, kteří buď sami něco produkují nebo vyrábějí rukama; přišli třeba ze středověké komunity, takže jsou zvyklí jezdit na akce, něco dělat a sami si vyrábět kostýmy. Problém je, že kvůli té roztroušenosti o sobě spousta z nich neví. Proto jsme s Petrou Slovákovou, která píše steampunkové knížky a je jedna z nejaktivnějších v komunitě, založily facebookovou stránku Český steampunk – aby se lidi navzájem našli a věděli o sobě. To se nám daří, například se nám ozvali tvůrci filmu, kteří sháněli komparz ve steampunkových kostýmech, a díky té stránce se to podařilo zorganizovat. Nebo nám napsala paní z Českých Budějovic, že dělá pro svoji firmu akci, která by měla být ve stylu steampunku a chce zaplatit lidem, aby tam přišli v kostýmech. 

Když se člověk chce stát součástí steampunkové komunity, kam má jít pro kostým, pro doplňky?

To je hodně variabilní. I v sekáči se dá najít spousta klenotů. Důležité jsou taky doplňky, takže často říkáme lidem, kteří chtějí jít na akci poprvé a bojí se, že nemají kostým, že muž si může vzít normální oblek a k tomu stačí jen klobouk a pár doplňků. Hodně výrobců se dá najít buď přes Český steampunk nebo pražský Steamzin. Z běžných stránek doporučuju třeba Dracula Clothing – to je obchod, který začínal na gotických věcech, ale teď má širokou nabídku ve steampunkovém stylu. Samozřejmě spousta lidí nejdřív zamíří na eBay a Wish, kde mají věci, co se jim rozpadnou, ale zase se na tom dobře začíná, protože typické steampunkové brýle tam stojí stovku nebo dvě.. Pak je jedno, jestli se někde vyválí ve křoví (smích). 

Martina Bellovičová
Martina Bellovičová
Když se do toho fakt dáš, tak to asi docela leze do peněz, například korzety a podobně, je to tak?

Nejvíc to leze do peněz na začátku, pak už si člověk koupí třeba jenom jednou za rok to, co mu chybí. Mně to spíš leze hodně do skříně, protože je to rozměrné a nemám to kam dávat.

Jak ses vlastně ke všem svým aktivitám, ke gotice a steampunku,  dostala?

Začátek byl asi v té gotice, už v pubertě jsem hodně četla upírské knížky a přes internet jsem se dostala k lidem ze zahraničí, kteří je taky četli. A pak jsem zjistila, co ti lidi poslouchají, tak jsem si to poslechla taky a líbilo se mi to. V Brně tehdy byla jenom gothic party jednou za rok, tak jsem začala chodit tam. Časem se to rozjelo, bylo toho víc. Ale pamatuju si, že když jsem si kupovala v Lumbers shopu svoje první gothic oblečení, říkala jsem si, že nevím, kam ho budu nosit.

Hrajete i běžně v klubech, třeba tady v Brně?

No vidíš, v Brně budeme hrát na Melodce 23.9. Je to pondělí, ale snad to lidi přežijou, aspoň si můžou udělat ten začátek týdne trochu lepší (smích).

Sdílej
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
Štítky hudba
Radana Oprchalová

Je redaktorka blogu Women of Brno, máma a kancelářská krysa. Ve volném čase ráda hraje deskové hry, píše, leze na stěnu a jen tak odpočívá.



Komentujte

avatar
  Zapni upozornění  
Upozornit na