• Úvod
  • Rozhovory
  • Romana Tomášková: Žít udržitelně a nakupovat v H&M? Jde to

Romana Tomášková: Žít udržitelně a nakupovat v H&M? Jde to

Romana Tomášková
Když začneš u sebe, máš sílu strhnout i ostatní, říká Romana Tomášková.

Udržitelnost. Slovo, které poslední měsíce hýbe mediálním prostorem a zvláště sociálními sítěmi. Jaké to je, o udržitelnosti jenom nemluvit, ale vzít si její zásady za své? „Jsme uměle vedení k tomu, abychom co nejvíce zrychlili svůj životní styl. Mě ale baví právě ten rozdíl v uvažování. Cíleně zpomalit,“ popisuje Romana Tomášková, jejíž jméno je spjato s projekty jako Fashion Revolution, Zazeleň.se nebo Folklorína.

Zabýváš se udržitelnou módou. Nedá mi to nezačít otázkou: odkud pochází to, co máš dneska na sobě?

Košile je ze sekáče, halenku jsem si odnesla z hadrárny a kabelku jsem ulovila na budapešťském blešáku. Kalhoty i boty jsou z běžných obchodních domů, ale mám je už několik let.

Pořád ještě nakupuješ i ve fast fashion obchodech, nebo se tomu cíleně vyhýbáš?

Přiznávám, že jednou za čas nakupuju i v řetězcích ty – zdá se mi – kvalitnější a nadčasovější kousky, které ve skříni vydrží déle, jako třeba bílá nebo džínová košile… a taky kalhotky. Ale u těch bych se chtěla dostat k tomu, že budu schopná ušít si je sama. Stejně jako všechno. Každopádně i velká propagátorka slow fashion u nás, Verča Hubková, tvrdí, že návštěvám fast fashion shopů se člověk nevyhne. Důležité je přemýšlet nad tím a nechodit tam nakupovat každý týden; mít šatník, který dává smysl a neobsahuje deset stejných věcí od každého typu oblečení.

Romana Tomášková
Vedle vlastních projektů spolupracuje s hnutím Fashion Revolution. Fotka je z letošního Fashion Revolution Week.
Ty sama nakupuješ oblečení jak často?

Dříve to bylo hodně často, teď už spíš když vysloveně něco potřebuji. Aktuálně jsem se třeba rozhodovala nad koupí sportovních legín, tři týdny jsem vězela na internetu a dneska jsem si je koupila v sekáči.

Máš v Brně nějaký oblíbený?

Ten neprozradím!

Od oblečení od Vietnamců k udržitelné módě

Jak dlouho řešíš to, jaké oblečení si kupuješ?

Asi už od gymplu, tenkrát jsme s holkami začaly chodit po sekáčích. Žila jsem na malém městě a tam moc originální módy dostupné nebylo. Zato byl hned naproti škole sekáč. Chtěly jsme se odlišit, nechtěly jsme nosit uniformní věci od Vietnamců. A jako patnáctiletý holky jsme se nedostávaly moc často do Brna, moc jsme nevěděly, co kde letí a co se kde prodává. Na vysoké to pokračovalo, protože člověk nemá moc peněz na to, aby se pěkně oblékal, a sekáče byly pořád dobrá varianta, jak to nahradit. Zároveň jsem sama vyráběla šperky, začala jsem jezdit po Flermarketech a seznamovat se s lokální módou. Největší zásah ale přišel, když jsem začala pracovat pro jeden podnik, který produkoval vlastní módní doplňky. Pořádali jsme designové trhy po Brně a po Praze a díky tomu jsem se hlouběji seznámila s tím, jak módní průmysl v Česku funguje, co je nám dostupné a jak je to kvalitní. Pak to šlo ráz naráz, seznámila jsem se s činností Fashion Revolution a následně jsem se stala dokonce jeho core členkou.

Přemýšlet nad tím, co nosím, co kupuji – vyžaduje to změnu životního stylu?

Myslím, že jo. Hodně to souvisí s dobou, ve které žijeme. Jsi uměle vedená k tomu, abys co nejvíc zrychlila svůj životní styl. Mě právě baví ten rozdíl v uvažování. Když člověk cíleně zpomalí. Souvisí to i s dalšími aspekty mého života, snažím se nakupovat v bezobalových obchodech, kupovat lokální kosmetiku a podobně.

Frida Romana Tomášková Women of Brno Blog
Folklorní výšivka má v Romaniných rukou široké využití.
Kdybych za tebou přišla a ptala se, kde s tím vším začít, uměla bys mi poradit? Kam udělat ten první krok?

Mně strašně pomohlo, když jsem si sedla, zrekapitulovala si celý svůj den a u jednotlivých kroků jsem začala přemýšlet, co je pro mě dostupné. Vezmi si ráno: jdu si vyčistit zuby nějakou hnusnou fluoridovou pastou, která je nezdravá, a kartáčkem, který nejde zrecyklovat. Takže jsem si koupila bambusový kartáček a přírodní pastu. Dobré je třeba zajít do obchodu typu Brána k dětem. Přijdeš, projdeš si prodejnu a narazíš na všechny aspekty udržitelného života, které by se mohly prolínat. Od čisticích prostředků, které dál neohrožují nebo zbytečně neznečisťují přírodu, až k té módě. Zvláštní a možná trochu bizarní je, že nejvíc udržitelně žily naše babičky, ať už se to týká péče o oblečení nebo třeba zužitkování zbytků při vaření. Takže si obecně myslím, že by babičky měly být naší velkou inspirací.

Kromě toho, že se sama řídíš zásadami udržitelnosti, podílíš se na různých projektech, jejichž cílem je šířit povědomí o této problematice mezi veřejnost. Spolupracuješ s Fashion Revolution, buduješ vlastní značku Folklorína, Brnu na tělo šiješ projekt Zazeleň.se. Co v téhle oblasti považuješ za svůj největší úspěch?

To je těžká otázka. Jsem ráda, že swapy (výměnné bazárky – pozn. red.), které pořádám ve Skautském institutu, mají velkou návštěvnost. Taky jsem ráda, že se uchytily moje kurzy upcyclingu (to je, když kus oděvu povýšíš na něco nového tím, že ho třeba přešiješ, dáš na něj nášivku nebo nějakou jinou aplikaci), na kterých se věnujeme šitému šperku. Vždycky mě na nich baví reakce žen, které zjistí, že spoustu věcí si můžou vyrobit samy a z věcí, které mají doma. Asi největší úspěch je to, když v někom vzbudíš otázku týkající se tohoto tématu.

Romana Tomášková: Workshop Women of Brno Blog
„Na workshopech mě baví reakce žen, které zjistí, že spoustu věcí si můžou vyrobit samy a z věcí, které mají doma.“ Foto: SVČ Lužánky
Zmínilas, že na workshopy chodí především ženy, není vůbec to téma hodně ženské?

Asi jo, ačkoliv mám ve svém okolí i hodně mužů, kteří se věnují udržitelné módě. Také partneři žen, které se tím zabývají, jsou tím ovlivnění; myslím, že jinak by to partnerství snad ani nefungovalo, kdyby neuvažovali podobně. Nicméně až na pár světlých výjimek je to víceméně ženské téma, i když to nechci generalizovat. Přijde mi ale, že muži nemají tak šílené spotřebitelské návyky jako ženy, jenže to už bychom se dotýkaly nějaké genderově nevyrovnané otázky.

Konkurenci neřeším, všichni kopeme za jedno

Upcyclingové workshopy vedeš pod vlastní značkou Folklorína. Kde ji vidíš za pět deset let?

Asi bych chtěla svoje jméno za tuto autorskou značku úplně schovat. Chtěla bych, aby měla v tématu udržitelnosti zavedenou pozici, aby pod ní fungovala i komunikační platforma, takový blog s mými postřehy týkajícími se udržitelnosti v módě, informace o workshopech, swapech… Stále se chci věnovat upcyclingu a pracovat s nevyužitými pánskými košilemi, přešívat je na dámské oblečení a zdobit je folklorní výšivkou. Ta mě zaujala už na vysoké při studiu etnologie, je totiž plná významů, často erotických, a hodně mě baví, jak se region od regionu se liší. A s tímhle mám v plánu navštěvovat i designové trhy, to znamená vrátit se tam, kde jsem se s udržitelnou módou kdysi setkala.

Jak vnímáš konkurenci v tomto odvětví?

Je jí spousta a je to dobře, protože konkurence tě vždycky může posunout dál. Navíc moje zkušenosti jsou takové, že se ve jménu udržitelnosti designéři hodně respektují a navzájem podporují, protože ač se to nemusí zdát, všichni kopeme za jedno.

Ty teď máš v oblasti „konkurence“ asi dost přehled, protože v rámci projektu Zazeleň.se spolu s Lucií Holkovou vytváříte mapu udržitelného Brna… Kdy bude dostupná?

Brzy, intenzivně na ní pracujeme. Poprvé ji veřejnosti představíme 11. června na Pohořelci v rámci festivalu Kam kráčíš, Brno? I když ještě nemáme webovky a do té doby asi nebudou, budeme mít velkoformátovou mapu našich bodů a oslovíme lidi, aby tam pomocí vlaječek, šipek a podobně zanesli další, námi neobjevené. Kromě nás tam ten večer bude řada dalších projektů, které podporují udržitelnou a cirkulární ekonomiku v Brně, třeba Nesnězeno, Rekola, Dobrokáva, Nadace Veronica a další.

Udržitelnost je poslední dobou velkým tématem. Zaznívají ale také názory, že snaha jednotlivce jde vniveč, že je potřeba hlavně tlačit na ty, kdo zodpovídají za ničení životního prostředí ve velkém. Proč má podle tebe smysl začínat u sebe?

Protože je to to jediné, co můžeš doopravdy udělat, a máš sílu strhnout i ostatní, inspirovat je svým chováním. Nejlepší příklad dala Greta, která začala protestovat, přidali se k ní další studenti a už si jich všímá celý svět. Minimálně se díky tomu o těchto problémech mluví a je to i signál pro vlády, že mladým lidem to není jedno, což je za mě to nejdůležitější.

Romana Tomášková Workshop Women of Brno Blog
„V šití jsem samouk. Absolvovala jsem pár kurzů a něco pochytila od mámy, která je vzděláním švadlena. A pořád se učím.“ Foto: SVČ Lužánky
Sdílej
  • 295
  •  
  •  
  •  
  •  
Radka Loukotová

Je redaktorkou blogu Women of Brno a taky tiskového střediska Magistrátu města Brna. Vedle Brna ji zajímá a baví celý svět. K jejím dalším koníčkům patří pití vína a kávy a spaní.



Komentujte

avatar
  Zapni upozornění  
Upozornit na